Jak je to s rovností před zákonem?

Všichni jsme si rovni. Někteří však rovnější. To platí i v případě tolik mediálně propíráného zákoníku práce, který jako skutečnou legislativní lahůdku připravila minulá, sociálně demokratická vláda. Nerovností je v něm hned několik, na jednu zásadní se však nějak pozapomnělo. Do očí bijící nerovnost je v této normě uzákoněna v případě skončení pracovního poměru. Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, zaměstnavatel je však pro stejný právní úkon omezen a může jej učinit jen v případech výslovně v zákoně uvedených.

Moc nechápu proč tato nerovnost. Nevím jestli sociálně demokratická vláda předpokládá, že každý zaměstnavatel je lump a sketa, který bude dnes a denně bez udání důvodu propouštět své zaměstnance.Nebude, potřebuje stabilitu, potřebuje zapracované a fungující zaměstnance. Možná zákonodárce předpokládal, že jsme v takové fázi budování kapitalismu, kdy zaměstnavatel vytváří zaměstnanci natolik nesnesitelné podmínky, že je mu třeba dát právo kdykoliv a bez udání důvodu tento pracovní poměr ukončit.

Naopak. Je bytostným a existenčním zájmem zaměstnavatele udržet si dobré a výkonné zaměstnance a je jeho právem bezodkladně se rozloučit s těmi, kteří nepracují tak, jak by měli, poškozují jeho dobré jméno nekvalitní prací a ve firmě, vědomi si svých práv, jsou jen trpěni.

Tato nerovnost je čirým populismem, kterým si sociálně demokratická vláda mínila zajistit potřebné předvolební body. Smutné je, že tyto body potřebuje nikoliv od zaměstnavatelů, kteří vytvářejí pracovní místa, zajišťují jiným práci, vytváří hodnoty, platí daně, ani od zaměstnanců, kteří jsou fundovanými odborníky a kterých si každý soudný zaměstnavatel cení, ale u zaměstnanců, kteří spíše než práci, vyhledávají zaměstnání.

Jak jsem již podotkl, zaměstnanec může pracovní poměr výpovědí ukončit z jakéhokoliv důvodu či bez jeho udání. Zaměstnavatel má stejné právo, ovšem za zcela jiných podmínek. K tomu, aby mohl dát výpověď musí být důvod, který zákon specifikuje v samostatném paragrafu. Dokonce jsou vyjmenovány kategorie zaměstnanců, kde výslovně platí zákaz výpovědi. To znamená, že pokud je slušnému zaměstnavateli cizí jít cestou různých intrik, konspirací a podobných nepěkných metod, nemá v podstatě šanci se zaměstnance zbavit, i když třeba na jeho místo našel lepšího, vhodnějšího kandidáta. Zkuste si představit, že v případě rozvodu manželství by mohla manželka žádat o rozvod z jakéhokoliv důvodu nebo bez jeho uvedení, ale manžel jen v případě, že jej manželka bije, nestará se o děti nebo je vede k nemravnému způsobu života. Ano je to hloupé, stejně jako v případě podávání vypovědí zaměstnavatelem či zaměstnancem.

Přestaňme ze zaměstnavatelů dělat asociální stvůry a ze zaměstnanců chudinky – oběti nelidských choutek zaměstnavatelů a srovnejme tuto zákonem stvrzenou disproporci.