Jak by asi dopadli pionýři, kdyby se Mašínům připletli do cesty?

Tak nám premiér medailí obdaroval bratry Mašíny. Prý svou soukromou medailí. Netuším, co je to za medaili a už vůbec ne, co je to soukromá medaile. Pro mne totiž člověk ve funkci premiéra přestává být ve všech pohledech soukromou osobou a na vše co učiní je třeba nahlížet, jako že to učinil premiér, nikoliv Ferda z Horní dolní. No dobře, premiér to vidí jinak. V řadě příspěvků na tomto blogu, které se zabývají oficiálním, nikoliv soukromým uctěním činnosti této odbojové skupiny, se objevují argumenty, které vedou k tvrzení, že oběti, které po sobě bratři nechali, byli vlastně přisluhovači režimu, tudíž jejich vražda byla z pozice boje proti komunismu legitimní.

Nemyslím si to, je mi cizí a dokonce odporný tento typ argumentace, V tomto duchu by bylo možné zavraždit též předsedu vzniklého JZD, vedoucího prodejny Jednoty, ředitele jednotřídky, šéfa osvětové besedy. Prostě všechny, kteří se v době komunismu nějakým způsobem angažovali. Tím „angažovali“ ovšem nemyslím, angažování se výrazně a neochvějně ve prospěch režimu. Mezi těmito „angažovanými“ byla řada lidí, netvrdím ovšem, že většina, kteří sice byli třeba řediteli jednotřídky, ale nastolená ideologie jim byla naprosto cizí, vedli s ní svoji tichou malou válku, nebo se aspoň snažili minimalizovat vliv nastolených pořádků jak na sebe, tak ne své blízké, ale na všechny ostatní se kterými byli v denním styku. Ne každý si sám sebe dovede představit v roli ozbrojeného bojovníka, ne každý se dokáže otevřeně postavit proti zlu. Někdy stačí i pověstné – když už nepomůžeš, neškoď.

Ve filosofii těchto bloggerů, z nichž dle mého soudu nejvíce ční Jan Ziegler, tedy byli vlastně přisluhovači totalitní komunistické moci též pionýři. Byla to organizace, která měla vychovávat děti v duchu marxismu leninismu, k obdivu ke KSČ a připravovat nové „kované kádry“. To je bezpochyby pravda. Ovšem ani zde nejsou jedinými možnými barvami černá nebo bílá. Řada oddílů fungovala naprosto jinak, řada oddílů fungovala na foglarovských principech, na principech lásky k přírodě, na principech dnes tolik moderní zážitkové pedagogiky. O nějakých ideologických cílech nemohlo být ani řeči. Vedoucí, kteří takto své oddíly vedli, dostali tu a tam od činovníků SSM lehce přes prsty, ale obecně tyto oddíly byly většinou ostatních tiše obdivovány, a to často i těmi činovníky. Postříleli by tedy členové předmětné odbojové skupiny i tyto „přisluhovače režimu“, kdyby jim nějak zhatili jejich plány? Pan Ziegler zřejmě ano….

S vyznamenáním pánů Mašínů nesouhlasím. K tomu, k čemu se odhodlali, tedy zabíjení jiných, nebyl důvod. Srovnání s hrdinstvím odbojářů za německé okupace nemůže obstát, tehdy totiž byla válka. Za Mašínů válka nebyla. Vážím si daleko víc těch bojovníků, kteří se nechopili zbraní a nevzali to úprkem na Berlín a nestříleli na každého koho potkali. Vážím si těch bojovníků, kteří pro svůj boj zvolili intelektuálnější a méně agresivní metody. Ani často o nich nevíme, nepíše se o nich, ani by o to nestáli, ani jejich dodnes žijící rodinní příslušníci o to nestojí. To jsou pro mne skuteční hrdinové.