Interpelace a arogance moci

Interpelace slouží k tomu, aby opoziční poslanci mohli oslovit ministry či premiéra. Pro ty však zřejmě není důležité odpovědět na otázky opozice, které jsou často otázkami a problémy voličů, které tito poslanci zaznamenali ve svých volebních obvodech, ve svých poslaneckých kancelářích. Vládu tyto problémy zřejmě nezajímají, otázky opozičních poslanců a voličů jim nestojí ani za to, aby si je vyslechli, případně na ně reagovali. Abych byl objektivní, musím hned dodat, že takto se k interpelacím stavěli v podstatě všechny polistopadové vlády.

První diskusi o interpelacích jsem zaznamenal, pokud si vzpomínám, někdy roce 1996, kdy tehdejší poslanec ČSSD, bývalý předseda Československé strany socialistické, pozdější senátor za ČSSD, pak též soudce Nejvyššího správní soudu a nyní snad poradce Jiřího Paroubka, dr. Jiří Vyvadil, udělal ve sněmovně poměrně velké dusno. Rozčílilo ho, že postavení interpelujícího a interpelovaného nebylo rovnoprávné. Interpelující měl na podání interpelace dvě minuty, kdežto interpelovaný měl na reakci neomezený čas. Vrcholem se stalo, když tehdejší ministr zdravotnictví, aby zabil čas a nezbyl čas na interpelace dalších poslanců, začal od řečnického pultu sněmovny předčítat seznam léků schválených k užívání. Vyvadilovi se tehdy podařilo, že i interpelovaný měl na svou odpověď limit, tuším, že se jedná o pět minut.

Ani v dobách sociálnědemokratických vlád neměli poslanci ODS a další z opozičních lavic na růžích ustláno. I tehdy dávala vláda nepokrytě najevo, jak je interpelace obtěžují a účast premiéra a jednotlivých rezortních ministrů nebyla zrovna vzorná.

Dnes místopředseda sněmovny Zaorálek interpelace ukončil. Skutečně neměly žádný smysl v situaci, kdy premiér jedná v Jemenu a ostatní členové vlády neuznali za vhodné se dostavit. David Rath toto jednání vlády považuje za nedůstojné a arogantní.

Bohužel musím konstatovat,že má Rath pravdu. Zároveň však musím znova poukázat na to, že v době sociálnědemokratických vlád, nebyl přístup k opozici v tomto ohledu o příliš vstřícnější.

Co závěrem. Topolánku, prostě tam budete sedět na zadku a vyslechnete si co vám chtějí voliči prostřednictvím svých poslanců sdělit. A jestli se vám to nelíbí, je to pro vás ponižující, či nemáte čas na názory občanů této země, nikdo vás nenutí vaši funkci nadále vykonávat. To samé platí pro všechny současné ministry a i budoucí vlády. Ať už budou levicové, pravicové či třeba marťanské..