Inteligence v zrcadle odlišných kultur

Před časem jsem přinesl celý seriál článků o knize Davida Duka.  Jistý diskutér mne dokonce nařknul, že jeho knihu a jeho osobu chci tímto popularizovat. Vnimávý čtenář by nic takového nemohl tvrdit. Podívejme se však blíže na to, jak to je ve skutečnosti, když Duke, Bakalář a další tvrdí, že inteligence černochů, Romů a dalších značně pokulhává za tou “naší”.

Samozřejmě tito experti nepřiznávají, ačkoliv to samozřejmě minimálně Bakalář ví, že existují studie, například slavná transkulturální studie Michaela Colea, které potvrzují, jak obtížné je vytvořit testy inteligence, které by mohly být považovány za kulturně spravedlivé. Jestliže různé kultury mají rozdílné představy o tom, co znamená být inteligentní, pak stejné druhy chování , které mohou být považovány za inteligentní v jedné kultuře, mohou být vnímány jako neinteligentní v kultuře jiné. Z toho vyplývá, že Dukova “arijská rasa”, která mimochodem nikdy neexistovala a je výmyslem nacistických pavědců, se stále snaží vnutit těm ostatním, že právě její náhledy a její koncepty jsou ty správné. Není snad potřeba připomínat kolik utrpení, kolik lidských životů, kolik rodinných a národních tragédií má tento koncept na hrbu.
Michael Cole se svými kolegy požádal dospělé členy kmene Kpelle v Africe, aby roztřídili slova označující pojmy. Jestliže jsou tímto úkolem pověřeni dospělí lidé v západní kultuře, začnou inteligentnější lidé automaticky sestavovat pojmovou řadu hieararchickým způsobem. Méně inteligentní řadí dle funkcí. Příslušníci kmene Kpelle třídili pojmy dle funkcí dokonce i po té, co se je vědcí neúspěšně snažili přimět k hieararchickému řazení.
Nakonec, ovlivněni zoufalstvím, jeden z členů vědeckého týmu Kpelly požádal, aby sestavili pojmovou strukturu tak, jak je dle nich třídí hloupý člověk. A hieararchické třídění bylo na světě. Kpellové tedy byli schopni hierarchického třídění, ovšem nedělali to proto, že tento druh třídění považují za hloupý.
Námořníci kmene Paluwat, což je kultura žijící v Tichém oceánu, se plaví na uvěřitelně dlouhé vzdálenosti, aniž by používali jediný z přístrojů, který ke stejné činnosti potřebují navigátoři technicky pokročilých zemí. Kdyby námořníci z kmene Pulawat vytvořili testy inteligence pro nás, rozhodně bychom dle těchto měřítek inteligencí zrovna neoplývali. Stejně tak vysoce zkušení námořníci kmene Pulawat nemusí příliš zvládat testy vytvořené v západní kultuře.
Studie Seymoura Sarasona a Johna Dorise může být dalším příkladem vlivu kulturních rozdílů na výsledky testu inteligence. Tentokrát nejde o zkoumání tolik odlišných kultur, jako to bylo v případě afrického a tichomořského kmene. Tito vědci sledovali inteligenci imigrantů - Italoameričanů. Před sto lety vykazovala první generece těchto imigrantů medián inteligence 87, a to i tehdy, když byly brány v úvahu neverbální měřítka a běžné americké postoje. Tehdy sociální komentátoři poukázali na dědičnost a další vlivy, jež nejsou způsobeny prostředím, coby základ nízké inteligence, podobně jak se to dnes tvrdí o minoritách.
Jiný vědec, Stephen Ceci však v roce 1991 postřehl, že následné generace italoamerických žáků, kteří absolvují testy inteligence v současnosti, mají lehce nadprůměrné inteligenční hodnocení. Je zřejmé, že ani nejzarputilejší zastánci genetických vlivů na inteligenci nemohou tak zásadní přírůstek v inteligenci, z podprůměru do lehkého nadprůměru během čtyř generací, přisoudit dědičnosti. Kulturní asimilace a integrovaná výuka se jeví jako podstatně pravděpodobnější vysvětlení.
Řada významných vědců potvrdila, že sestavení kulturně relevatního testu inteligence je možné. Patří mezi ně například Baltes, Dittmann-Kohli, Dixon, Jenkins a další. Měli na mysli testy ověřující dovednosti a znalosti mající vztah ke kulturní zkušenosti testovaných. Vytvoření takových testů však vyžaduje tvořivost a námahu.