A fakt to chci těm nepřizpůsobivým Romům natřít a věřím, že z následujících řádků vyplyne, že oni jsou tou zátěží v sociálním systému a naopak my, jako ti slušní, ta naše většina, my si ze socálního koláče nemáme šanci nic uždíbnout
Ještě nevím, jak to vlastně vyjde. Budu počítat v průběhu psaní článku. Budu používat oficiální údaje. Oficiální či neoficiální nebo dokonce i mé odhady. Naprosto záměrně nebudu Romům stranit. Spíše se budu snažit o opak. Jestliže nejsou k dispozici přesné údaje, budu používat odhady, které by se měly projevit spíše proti této menšině, než skutečný stav věci, pokud by mělo jít o snahu jejich minoritu přikrášlovat.
Romové žijí po celé České republice. Mezi regiony s jejich největším zastoupením rozhodně patří Moravskoslezský kraj. Vycházím z toho, že obecně se odhaduje, že počet Romů v České republice představuje asi 4 % populace. Takový region, kde je osídlení Romy hustější, jako je nepochybně Moravskoslezský kraj, tam může být počet obyvatel z řad romské komunity klidně dvojnásobný oproti průměru v celé ČR. Například se odhaduje, že jen v krajském městě Ostavě žije 30 tisíc Romů. Jestliže má Moravskoslezský kraj jeden a čtvrt milionu obyvatel, je možné předpokládat, že z tohoto počtu je 100 tisíc obyvatel romského původu.
Moravskoslezský region dlouhodobě patří k regionům s nejvyšší nezaměstnaností a troufám si tvrdit, že není třeba příliš psát důvody, proč tomu tak je. Je to prostě fakt, ve statistikách nezaměstnanosti se tyto končiny vždy ocitají na čelných místech nelichotivých žebříčků.
Je třeba si také ujasnit, kdo je pro účely tohoto článku nezaměstnaným. Je to taková osoba, která je zletilá a nepřipravuje se na povolání a ani není příjemcem starobního důchodu. Pro tento případ opominu detaily, jako například matky na rodičovské dovolené nebo invalidní důchodce. Uvažujme, že nic takového neexistuje.
Jako výchozí údaj je potřeba vytvořit si strukturu obyvatel, kteří teoreticky mohou pracovat. Ta bude jistě odlišná u většinové společnosti a u Romů. Za východisko se pokusím považovat stav, kdy z deseti obyvatel romského původu budou dva starobními důchodci, čtyři v produktivním věku či mladiství, kteří se nepřipravují na své povolání a pět z nich jsou děti či mládež dále se vzdělávající po základní škole.
U většinových obyvatel by mohla v tomto situace vypadat tak, že senioři budou čtyři, čtyři budou osoby v produktivním věku a dvě děti. V porovnání s romskou populací čtenář jistě zaznamenal vyšší počet seniorů, kdy Romové se dožívají podstatně méně let a zároveň nižšího počtu dětí u obyvatel většinové společnosti oproti Romům.
Z uvedeného plyne, že těch, kteří by měli pracovat je mezi Romy a i ostatními přibližně stejně. Jestliže je tedy v regionu 100 tisíc Romů, pracovat by jich mělo 40 tisíc. Uvažujme v jejich případě s nezaměstnaností ve výši 75 procent a vychází nám, že nezaměstnaných obyvatel Moravskoslezského kraje, kteří jsou romského původu může být 30 tisíc.
Z výše uvedeného také plyne, že z neromských obyvatel Moravskoslezského kraje by mělo pracovat půl milionu. Dle oficiálních statistik je nyní bez práce v tomto regionu téměř osmdesát pět tisíc osob. Pokud 30 tisíc z nich je Romů, logicky 55 tisic lidí bez práce bude z majority.
Co z toho všeho plyne a co tím vlastně chci říci. Je pravdou, že nezaměstnanost mezi Romy je vysoká a to nikoliv jen v regionu, kterým jsem se zabýval. Mezi činitele, které toto ovlivňují rozhodně patří nízká úroveň vzdělání, kdy lidé s nízkou kvalifikací obecně patří mezi nejčastější klienty pracovních úřadů.
Je však třeba ale také na rovinu říct, že pokud se mluví o přílišné závislosti obyvatel na sociálním systému, tak případnou nepřítomností Romů v České republice bychom se tohoto problému nezbavili ani z poloviny, v rámci ČR odhaduji, že by spíše šlo čtvrtinu . Obecně se vedou diskuse o nepřízpůsobivosti a zneužívání systému téměř výhradně v návaznosti na romskou komunitu.
Skutečnost je však taková, že naprosto identicky se chová slušná řádka i těch, kteří díky světlé pleti stojí mimo tuto komunitu, ale ve skutečnosti se nechovají v tomto příliš odlišně. Ale o tom už se v rámci dnes tolik modní politické “nekorektnosti” nikde moc nepíše.
A protože se na rozdíl od jiných skutečně snažím měřit všem stejným metrem, tak já o tom píši.
