Mohu hrdě říct, že jsem majitelem poměrně vybraného hudebního sluchu. Máme to možná v rodině. Můj bratr disponuje sluchem absolutním. Okamžitě poznám, když něco neladí, když někdo nemá naladěn svůj nástroj v patřičné tónině. Nemusí to však být vždy jen notový zápis, který může být přednesen falešně.
Jistý pán, který si v poslední době užil několik dnů vrcholné mediální pozornosti, uvádí ve svém životopise zajímavé věci. Jak moc jeho vlastní slova mohou být v souladu s realitou, nechť posoudí čtenář sám.
Například o sobě píše, že maturoval na gymnaziu v roce 1970. A jak se sám podivuje, odmaturoval i přesto, že v posledním ročníku mu hrozilo vyloučení za vyvolávání protisovětských nálad souvisejících s okupací naší země. To by se dalo pochopit. Možná se ho nějaký osvícený profesor zastal a jinochovi bylo umožněno uzavřít gymnazijní léta zkouškou dospělosti.
Co je ovšem s podivem mé maličkosti, nikoliv již pánovi o kterém životopis je, že přes hrozící vyhazov ze střední školy se dostal a v roce 1970, tedy po složení maturity, začal studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na středoškolského rebela v intencích tehdejší doby slušný úspěch.
Dále onen pán uvádí, že v roce 1972 dostal důtku děkana. Opět se mělo jednat o otevřenou kritiku sovětské okupace. Mimo časovou posloupnost dotyčný uvádí, že souvislost s uvedenou důtkou měly též jeho aktivity v době studentskéo pobytu ve Francii, kam jak sám uvádí, v roce 1969 na čas emigroval.
Tak si to pro tuto chvíli shrňme. Někdo studuje střední školu. V době studia emigruje a vrátí se. Přes tuto "skrvnu" a přesto, že je znám jako kritik sovětské okupace, přes výhružky, že mu nebude umožněno ukončit středoškolské studium, přesto vše maturitu vykoná a dokonce je příjat ke studiu na prestižní české universitě. Zní vám to čistě?
V roce 1975 je tento pán z fakulty vyloučen. Po roce 1989 je toto jeho vyloučení z vysokoškolských studií prohlášeno za protiprávní a studium fakticky končí v roce 1995.
Mezi tím však dotyčný, který na čas emigroval, hrozil mu vyhazov z gymnazia, přesto byl přijat jako kritik režimu a emigrant na vysokou školu, ze které byl později vyloučen, přesto v roce 1979 začíná dálkově studovat pražskou vysokou školu ekonomickou, když v té době pracuje v podniku zahraničního obchodu Škodaexport jako referent mezinárodní spedice. V lednu roku 1988 se stává ředitelem Teplárenských závodů v Praze.
Nyní můžeme přistoupit k závěrečnému souhrnu. Tento pán jako student gymnázia na čas emigruje. I po návratu je nenapravitelným kritikem sovětské okupace a přesto vykoná maturitní zkoušku a je i přijat ke studiu na Univerzitě Karlově. Zde mu hrozí pro jeho stále vytrvalou kritiku poměrů vyloučení, které se v roce 1975 stává skutečností.
Jako emigrant, protiokupační element a ze školy vyhozený však již tři roky po vyloučení ze studií pracuje v podniku plném estébáků, jakým Škodaexport, stejně jako jiné podniky zahraničniího obchodu, tehdy byl. Dokonce má takovou důvěru, že je mu umožněno studium při zaměstnání na tehdy prestižní Vysoké škole ekonomické v Praze, kdy i lidé s podstatně méně "pošramoceným" profilem byli rádi za studia třeba ekonomické fakulty Vysoké školy báňské v Ostravě. Krátce před sametovou revolucí se člověk s takto nevalným kádrovým profilem stává ředitelem pražských Teplárenských závodů. Životopis onoho pána je zde.
Vážení, zde nejde jen o falešný přednes. V tomto případě je mimo pravidla harmonie sepsána i partitura.
