Diagnoza – nechucus k pracus

Práce není, to je hrůza. Zlatý bolševik. Něco takového může každý z nás slýchat při čekání ve frontě u pokladny supermarketu, v městské hromadné dopravě, či v čekárně ordinace praktického lékaře.

Práce je, ovšem pro ty, kteří skutečně chtějí pracovat. Práce je dokonce tolik, že musíme najímat téměř čtvrt milionu zahraničních pracovníků, aby nahradili deficit – nechuť k práci u našich „pracantů“. Práce je dost téměř ve všech oborech, od vysoce kvalifikovaných vysokoškolských míst, až po nekvalifikované dělnické profese.

Bývalá přítelkyně mého kamaráda, řekněme, že se jmenuje Irena, v podstatě nepracuje celou dobu, co ji znám. A to je už nějaký ten pátek, přesně řečeno téměř sedm let. Abych ji nekřivdil, práci se čas od času rozhodne hledat, někdy dokonce i nějakou přijme, ale nevydrží tam déle, než několik hodin až týdnů.

Například se rozhodla, že když v Bille hledají prodavačky, proč to nezkusit. Tak to zkusila. Na dvě hodiny a se slovy:„ To je hrůza, člověk si ani neodpočine, stále tam po něm něco chtějí“, zase odešla. Asi ji po letech poflakování se nedošlo, že do práce se nechodí odpočívat, na to pamatuje i zákoník práce a pro odpočinek určuje jinou dobu, než dobu strávenou v práci. Asi ji ani nedošlo, že v práci je proto, aby po ní neustále něco chtěl a že za plkání s kolegyněmi a telefonování se synem ji nikdo platit nebude.

Po této anabázi pracovala jako prodavačka v jedné malé vesnické prodejně Jednoty. Nebylo ji divné, ani jako ženě, která zajisté čas od času též nakupuje, prodávat jednu papriku za 80 Kč, nevadilo ji, že mléko sice bylo na skladě, ale ještě jej jaksi „nestihla“ vybalit, tak ho pro jistotu ani neprodávala a to ani když se zákazník přímo tohoto druhu zboží dožadoval. K tomu se přidalo manko ve slušné výši, zaměstnavatel otevřel dveře a ukázal směrem ven.

Po přemítání, trvajícím několik měsíců, se opět rozhodla ucházet se práci, tentokrát jako pokojská. Anabáze trvala jen několik dnů, kdy hostům na jejich stížnost na kvalitu jejich práce opáčila, že sami doma mají určitě větší bordel a hrají si na „hogo fogo“. Reakce majitele byla pochopitelná.

Tolik částečný nástin kariéry jedné nezaměstnané, tolik profil jedné ženy, která v rétorice levice, je postižena „zhoubnou nezaměstnaností“. Obávám se, že tento termín, by se oficiálně měl změnit na „nezaměstnatelnost“.