ale jo, máte recht.

takoví tvůrci jako Michelangelo, Mozart nebo Shakespeare byli kýčaři, jejich "producenti" - mecenáši totiž chtěli, aby svoji tvorbu přizpůsobili vkusu masy (což dělali).

Opravdovej umělec byl Platini, ten tam svý trestňáky (s bezesporu vrozeným talentem, o kterým je 99,9% populace může nechat jen zdát) šoupal brankář, nebrankář!

Já bych kýč osobně definovala jinak.

(a) moje teta říkala, že kýč je něco, co se vydává za něco jiného a ukazovala mi rajče tvaru papriky.

(b) Tomáš Kulka kdesi kýč rozebíral jako výtvor, který zachycuje něco co je obecně považováno za hezké neinvenčními prostředky. Jeleni v západu slunce jsou krásní, když je namauje někdo, kdo to neumí, vznikne kýč.

Kýč evidentně není něco, cokoli jenom proto, že to oslovuje široké publikum. V tom případku je podle vaší definice kýčem třeba Giotto nebo Mozart.

Re: Já bych kýč osobně definovala jinak.

no nejsem si jist, jestli MOzart oslovuje siroke publikum jako treba sveho casu Kelly Family. Takze v tom se neshodneme, ovsem pokud jde jinak o bod b v zasade se na definici kyce shodneme. Kyc je umelcke dilo poplatne ocekavanemu vkusu konzumenta.

Já znám Raka i Zawinula,

ale nevypovídá to o mě vůbec nic, protože mi tady zrovna hrají thrasheři TESTAMENT...V hudbě bych se vůbec nepouště do termínů umění šmíra atd. Hudba Vám má jako fanouškovi udělat radost, buď se mi něco líbí(a mě se třeba líbí Paco DeLucia na straně jedné, DEATH nebo CYNIC straně druhé a třeba NEVERMORE nebo DREAM THEATER mezi tím) nebo nelíbí(mě se nelíbí třeba alternativa, hip-hop, techno a obecně elektronická hudba...), ale nebudu používat termín jako šmíra, shit atd. Protože hudba je subjektivní a každý prostě nepochopí velké umění třeba Petra Váši. Líbí se mi tenhle přístup, to co posloucháte je umění a nebojíte se něco označit za šmíru...Stále tady kritizujete neonacisty atd. a potom sám lidi kastujete. Poslouchám hlavně rockovou a metalovou hudbu a mám permanentku na Baník, docela by mě zajímalo, co jsem podle Vás za člověka.

Re: Já znám Raka i Zawinula,

omlouvam se, ale ja vubec prece nemel v clanku umysl nejak nalepkovat lidi, to jste asi spatne cetl. Pokud jsem se u vas zapsal jako kritik neonacistu, jsem rad a verte, ze v tom budu pokracovat. Neonacismus musi kritizovat kazdy soudny clovek s vyjimkou jich samotnych a o jejich soudnosti lze velmi uspesne pochybovat. Ocekavateli, ze se budu vyjadrovat k vam - nebudu.  Obecne jsou mi sympatictejsi  a  vice si rozumim s lidmi, kteri poslouchaji rockovou hudbu, nez napriklad  technari.  Staci?

zapomněl ste na jednu kategorii

a to recese, sranda, atd. Kýč nebo šmíra jsou podle mě ti umělci, kteří jsou o sobě přesvědčeni, že dělají umění. To pokondr o sobě nikdy netvrdili, ví, že zpívat neumí, vybírají ty nejprofláklejší hity a dělají si z nich srandu.

Komerce není (nemusí být) kýč

Pardon, s mnohými vašimi názory zcela souhlasím, ale pojmově bych oddělil komerci a kýč.

Například písňová tvorba Karla Gotta a jeho spolupracovníků (Jiřího Štaida, Karla Svobody, Klempíře, Kopty atd.) ze 60.let (a občas i v 70. a 80. letech) je podle mne klasickým příkladem kvalitní komerční hudby, zaměřené na široké posluchačstvo. Naproti tomu tvorba téhož zpěváka z 90. let a později se pohybuje podle mne často za hranicí kýče, potože jde o zcela chaotické podléhání modním vlnám a nadbíhání nejnižšímu společnému jmenovateli vkusu diváků.

Kýč se může navíc tvářit jako umění (napadá mne řada muzikálů nebo oper) a naopak solidní komerce může mít vysoký umělecký obsah a dosah (Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd...).