Kolega Rejnek rozvinul ve svém článku zajímavou myšlenku. Dle mého soudu o sobě odhaluje víc, než by asi sám chtěl. Nejen o sobě, ale o celé dnešní společnosti.
Lukáš Rejnek je nesporně zajímavým úkazem tohoto blogu. Ke svým článkům si ryze účelově vybírá bulvární a konfliktní témata a řadí se tak nejpopulističtějším zdejším autorům. Tentokrát ovšem netasil legálně drženou zbraň, ale jal se zamyslet....
Úcta v jeho podání patří jen těm, které zná. O kterých toho hodně ví. Pak teprve si jedince může vážit, pak si teprve zaslouží úctu. Dokonce se pouští do katogorizace ve smyslu úcta - neúcta na podkladu politických či názorových preferencí. Plyne mi z toho, že těch které nezná a nic o nich neví není třeba si vážit a chovat k nim jakoukoliv úctu. Stejně tak ke člověku, který má odlišné postoje k životu a společnosti od těch jeho. Upřimně je mi líto člověka, který denně potkává stovky lidí, kterých si z výše popsaných důvodu nemůže vážit a ke kterým nechová úctu. Musí to být situace skutečně frustrující žít ve světě plném neúctyhodných bytostí.
Naštěstí to já mám opačně. Vážím si každého. Neznámý člověk je pro mne sněhově bílým nepopsaným kouskem papíru. Čistým jako lilie. Nevidím důvodu si někoho nevážit jen proto, že ho neznám. Netuším kým je, netuším co prožil, netuším co vše prospěšného udělal. Právě proto ho ctím, právě proto si ho vážím, je to člověk jako já. Prostě u neznámého člověka neexistuje jediný parametr, na základě kterého by neměl mít mou úctu a vážnost. Kdo ho hledá a snad i nachází, ten si v mém pojetí neváží ničeho a nikoho. Ani sám sebe. Nic mu není dost svaté.
Nevážit si a nectít ho mohu jen toho, koho znám. Tento můj soud mohu racionálně směřovat jen k tomu, kdo je člověkem zlým, nemorálním a hodným odsouzení. A abych mohl takové stanovisko zaujmout, k tomu potřebuji bezpodmínečně takového člověka poznat. Vědět o něm docela dost. Takový soud je jistě subjektivní. Již jen proto, že každý z nás je jiný, každý jsme subjekt.
Přímo za hloupé považuji hodnocení ve škále vážit si či nikoliv na podkladu politických názorů. Mám si snad přestat vážit uznávaných odborníků, vědců, podnikatelů. lékařů a dalších, jen pro jejich politickou náklonnost? Vážnost a úctyhodnost každého vídím někde naprosto jinde.
Tento národ je vystaven po desetiletí morální devastaci. Na svědomí ji má komunistická diktatura. Nový režim toho moc nezměnil. Spíše pomaloučku, polínko po polínku přikládá do ohýnku. Úvaha pana Rejneka je toho dokladem a tento můj více než dva roky starý článek nepozbývá na aktuálnosti.
Přesto, že s Lukášem Rejnekem nesouhlasím v podstatě nikdy, považuji ho za velmi povrchního člověka, člověka bez většího rozhledu, člověka s o to větší urputností, přesto mi to nebrání abych si ho i tak vážil. Věřím, že je poctivým člověkem, dobrým tátou a odpovědným pracantem. I když o tom nic nevím...
Romem asi nikdy nebudu. Ale starý jednou budu určitě. Docela nerad bych se dočkal toho, že až mne potkají děti pana Rejneka, a než projeví minimální úctu třeba tím, že mi dědečkovi s holí uvolní cestu, tak že před tím budou zjišťovat, koho jsem kdy volil a jestli brblám na výši důchodu nebo nikoliv.
Umím si v diskusi představit poznámky, že tento článek je typický "šulovský":-)). Že je pohledem na svět přes růžové brýle. Proč ne. Podstatné je, že tento svět je rozhodně hezčí, než ten kolegy Rejneka.....
