Bude bolet téměř každého. Učitelskou a pedagogickou veřejnost, rodiče i studenty a děti, obecní rozpočty budou krvácet....
Jednim ze zásadních bodů této reformy je úmysl snížit počet středních škol až o třicet procent. Proti tomu snad nic. Dnes má maturitu každý metař. Vyučené řemeslníky však téměř nepotkáte, a když už se vám podaří nějakého sehnat, tak má nejméně 45 let.
Mladí se prostě do řemesla nehrnou. Proč taky? Každý dnes vyučený, kterých je i tak málo, má možnost si dodělat maturitu v oboru tzv. "podnikání v oboru". Velká většina z nich této možnosti využije, ve falešné naději, kterou i sama škola jim takto předkládá, že s maturitou nebude jen cukrářkou, ale rovnou vedoucí cukrárny, že nebude jen elektrikářem, ale rovnou mistrem. Po maturitě přichází deziluze, takto kvalifikovaného mistra zpravidla nikdo nechce a mladík pyšnící se maturitním vysvědčením považuje práci elektrikáře, které se původně vyučil za podřadnou, protože má vzdělání přece na toho mistra. Asi nikoho z nás nepřekvapilo, že výsledky u státních maturitu byly právě u těchto "podnikatelů v oboru" katastrofální a vůbec nejhorší ze všech typů škol.
Temné úmysly má ministerstvo ovšem i se základním školstvím. Zde plánuje snížení počtu škol jako právních subjektů o deset až patnáct procent. Hodlá normativně stanovit počet žáků ve třídě na dvacet pět. Pokud žáků ve třídě bude méně, bude škole chodit adekvátně méně peněz na platy. Výpadek tak bude muset škola nějak zvládnout sama nebo bude muset přitlačit zřizovatel - obec nebo město - a školu podržet. Na výuku třídy s pětadvaceti žáky totiž jsou stejné náklady jako když je ve třídě dětí třeba jen polovina.
Obce však již nyní mají velmi napjaté rozpočty a zřejmě nebude v jejich finančních možnostech výpadky v příjmech škol ze státního rozpočtu na platy krýt. Navíc se přípravuje převedení provozních pracovníků škol ze školství přímo pod zřizovatele, takže nadále budou školníci, uklizečky, účetní, kuchařky a další zaměstnanci obce, nikoliv školy. Plat jim bude hradit obec ze svého, nikoliv škola z prostředků z ministerstva.
Pokud rozpočty obcí nenajdou prostředky na dokrytí objemu peněz na platy učitelů a pedagogů v případě, že ve třídách bude menší než onen normativní počet žáků, nebude zbytí. Nastane v lepším případě slučování tříd, v horším případě až rušení škol. To by se nepochybně týkalo především škol v malých obcích a městech, kde již dnes někdy dosahuje počet dětí ve třídě jen něco málo před deset. Nastal by čas pro společné vyučování třeba sedmých a osmých ročníků, někde by možná museli přidat i těch několik deváťáků.
Již dnes je mezi řediteli škol rozšířen nešvar, kdy pod sankcí zakáží učitelům, aby nechávali děti propadnout v případě, že úbytek žáka v ročníku by mohl znamenat sloučení tříd v jednom ročníku. Tento "pragmatický" postup by v novém systému byl jistě ještě rozšířenější.
Každý si asi umí představit, jak by tyto novoty ovlivnily vlastní výuku, která by se svým charakterem vrátila o stovku let zpět, kdy současná výuka několika ročníků byla běžná. Nehledě k tomu, že případné rušení vesnických a maloměstkých škol by zásadně ovlivnilo každodenní život tisíců zde bydlících rodičů a dětí.
Ví se, že stát je na tom bídně. Ale léčit to tímto způsobem? No nevím. Ani si netroufám odhadovat, jak dlouho by pak trvalo dostat naše školství na normální úroveň 21. století. Ani si to nechci představovat.
