Přiznám se, že jsem celé odpoledne přemýšlel, jestli má tento článek vzniknout. Možná si někdo řekne, že řeším hloupost nebo výstřelek puberťáka. Já v tom všem však vidím něco víc...
Málo co mne dokáže překvapit. V tématice holoucaustu a nacistických koncentračních táborů se pohybuji několik let. Přečetl jsem stohy knih. Navštívil několik míst, kde docházelo ke zvěrstvům, která si ani neumíme představit. Stál jsem u místa, kde Mengele prováděl své zvrácené pokusy na malých dětech. Strávil jsem hodiny v archivech při práci na výstavě Zmařené osudy, která za měsíc začne.
Dostalo mne však listování časopisy, které psaly děti v terezínském ghettu. Zvolil jsem tehdy hloupou metodu. Přečetl jsem si článek a pak hledal v databázi obětí holocaustu, zda malý adept žurnalistiky přežil nacistické hrůzostrašnosti. Nepřežil nikdo z těch u kterých jsem to hledal. Docela rozpolcen jsem pak raději tuto pitomou metodu opustil....
Příští týden bych měl mít k dispozici komplet všech dochovaných vydání časopisu Vedem, který redigoval čtrnáctiletý Petr Ginz. Mezi těmi, kteří se na časopise podíleli, byl i čestný občan města, ve kterém žiji, Jiří Brady. Ten je jednou z dominatních osob o kterých je výstava Zmařené osudy.
Odpoledne jsem potřeboval nějakou fotku z vyhlazovacího tábora Majdanek na východě Polska. Při hledání na Google mne praštil do očí obrázek, ke kterému je připojen článek. Mladá polská slečna si užívá výletu do místa, kde zemřelo více než 200 000 lidí, převážně Židů a Poláků tím, že si zaleze do otvoru kremační pece. Můžeme se oprávněně domnívat, že v peci, kde si ji tak dobře "blblo", bylo před desítkami let spáleno několik tisíc těl, kdy nemálo z nich bylo příslušníky stejného národa jako ona sama.
Myslím, že její počin přesahuje rámec obyčejné dětské či studentské "blboviny". Jde o vrchol cynismu a neúcty k místům, kde se nacisté zbavovali stovek tisíc těl lidí, které předtím zavraždili. Kde se to však v té slečně vzalo?
Obávám se, že jde o obecný projev dětí vychovaných v současné konzumní společnosti, kdy si žijí velice dobře, o nic se nemusí samy zasloužit a vše je jim automaticky, bez jejich vlastního přičinění k dispozici. Neváží si pak ničeho a nikoho. Co chtít po generaci, pro kterou je otec "debil" a matka "krávou"?
Nejhorší na tom všem je, že my sami jsme si takto naše děti vychovali. Jde to ještě zastavit?
