Antisemitismus nahrazuje islamofobie

Antisemitismus, židofobii nebo nenávist a podezíravost vůči Židům se v různé intenzitě a v různých formách objevuje v celých dějinách lidstva a v mnoha částech světa. Neskončilo to s Hitlerem a s druhou světovou válkou. Evropa je kontinentem, kde měl antisemitismus nejsilnější kořeny a nejkrajnější projevy. Extrémní pravice sice nezměnila své zásadně nepřátelské postoje k Židům, ale „židovské nebezpečí“ je dle nich dnes o tolik menší, než muslimské ohrožení, že je to nutí tomu přizpůsobit svou politiku.

Fakta i trendy jsou dobře známy. Bude-li pokračovat současný úbytek porodnosti, počet lidí žijících v Německu klesne ze současných dvaaosmdesáti milionů do konce století na třicet dva milionů. Obdobná čísla pro Itálii jsou padesát sedm a patnáct milionů. Pro Španělsko devětatřicet milionů nyní a dvanáct milionů na konci století. Na druhé straně budou mít země Maghrebu sto dvacet milionů již v roce 2050. Egypt bude mít sto patnáct milionů obyvatel a Turecko sto milionů. Írán bude mít více obyvatel než Rusko.

Podoba většiny evropských zemí se zásadně změní a v budoucnu se bude měnit možná ještě rychleji. Již dnes tvoří čtyřicet i padesát procent mladých lidí v západoněmeckých městech, jako je Kolín, lidé narození v cizině. Totéž platí o velkých holandských městech. Toto procento je skoro stejně vysoké ve francouzských regionech s velkým muslimským přistěhovalectvím – Provence, Alsasko. V polovině tohoto století budou čtvrtinu až třetinu obyvatel Francie, Německa a dalších evropských zemí tvořit muslimové nebo lidé s muslimskými kořeny. Jelikož se židovské komunity vyskytují ve velkých městech, znamená to, že za pár desítek let budou existovat v převážně muslimském prostředí.

Změní se i vzhled obyvatel Evropy. V podstatě zmizí lidé s rezavou barvou vlasů, rychle budou ustupovat i „arijské“ typy, tedy blonďáci. V podstatě všichni Evropané budou vypadat více či méně stejně, jejich podoba bude obdobná, jak ji dnes známe u jihoevropských národů s tím, že budou mít více vlnité vlasy.

Ústup „staré Evropy“ nutně posílí politická hnutí, jež se radikálně stavějí proti přistěhovalectví. Tento odpor však nebude omezen na neofašismus a krajní pravici, už nyní ho sdílí většina stran klasického pravicového spektra.

Vlády si obrovského problému, před kterým stojí, jsou vědomy jen částečně. Demokratické vlády, zvolené na čtyři nebo pět let, mají přirozenou tendenci ignorovat vzdálenější hrozby. Je docela možné, že na přijetí odpovídajících opatření je již pozdě. Následná politika bude nutně směsí silné ruky a ústupků. Silná ruka znamená drastické omezení dalšího přistěhovalectví. Represivní politiku však bude nutno změkčit politikou ústupků. Zatím má v evropských zemích právo volit jen málo přistěhovalců z muslimských zemí, to se však v průběhu jedné či dvou generací změní. I nyní jsou muslimské hlasy v některých britských nebo francouzských obvodech významné a v budoucnosti tento význam ještě poroste. Za těchto okolností se politické strany budou snažit ukázat, že jejich smýšlení není nic vzdálenějšího než islamofobie, a budou muset být ochotny učinit ústupky muslimskému cítění v takových otázkách, které nejsou hlavním zájmem nemuslimské většiny.

Před několika lety napsal list Le Monde, že by se neměly přehlížet politické důsledky skutečnosti, že ve Francii je desetkrát více Arabů než Židů. Autor byl napaden, neboť říkal nahlas něco, co všichni věděli a mnozí akceptovali. V jiných zemích Evropy je rozdíl v počtech ještě větší. To alespoň zčásti vysvětluje posuny, k nimž dochází v levicových postojích nejen vůči Izraeli, ale také vůči Židům.

Domácí vliv muslimského prvku bude v budoucnu v Evropě větší, než býval dříve. Čísla prostě něco znamenají, ne nadarmo se Stalin ptal: Kolik má papež divizí?