Nový článek

K psaní blogu mě vlastně přivedla vlastní lenost. Už pár let si říkám, že bych si třeba mohla psát deník. Většinou to skončí záznamem události v několika dnech, které od sebe odděluje čím dál tím větší časová mezera.

Doma už se mi takhle nashromáždilo několik bloků nebo zápisníků, protože s novým závazkem „teď už opravdu budu poctivě vést deník“ přišel taky nový krásný blok. Tak jsem si řekla, že vyměním blok za blog. Že mě to alespoň donutí být pravidelná a nepsat si o tom, že jsem vstala, nasnídala se, šla do práce, přišla z práce, navečeřela se a šla spát. To by přeci jen po čase byla trochu nuda. Spíš se zaměřit na to, co máš v hlavě, holka. A zkusit se vystavit na veřejném pranýři diskuzí pod články a karmy. Prostě zjistit, jestli na to mám.

Je to špatná motivace pro to stát se blogerem? Možná. Není to kvůli momentální popularitě blogů, i když jsem díky nim objevila pár zajímavých lidí a některé z nich i na těchto stránkách. Necítím potřebu obohacovat svět svými jedinečnými názory a myšlenkami. Nehodlám rozpoutávat vášnivé debaty na politická témata. Zajímá mě život, zajímají mě lidé a spousta věcí okolo nich. Na hodně věcí nemám vyhraněný názor a někdy se prostě raději zdržuji hlasování. Učím se, i ve svém věku, a myslím, že nad světem nikdy nepřestanu žasnout.