Kdy se výchova dítěte stává noční můrou ?

(studenti čtou a píší noviny)

Už  od narozeni dítěte rodiče svoje dítě chovají, jako v bavlnce. Dělají pro něj první poslední, aby dítě bylo spokojeno, a kdyby mohli, tak by mu snad i modré z nebe přinesli.  

Vztáhnout na něj ruku ? Tak to nepřichází k úvahu ! Tak hodně svému dítěti přece nemůžou ublížit ! Za tohle by je Pan Bůh do pekla horoucího poslal. Svému dítěti přece nesmí ani vlásek zkřivit. A běda ostatním jestli do nich jenom svoji nedbalosti žďuchnou. 

Ale kdy si rodiče uvědomí, že tahle výchova dítěte jím jejich lásku a úctu k rodičům nepřinese ?Až když jím začnou přerůstat přes hlavu a dovolí si dělat, co sami uznají za vhodné ? Přece ono to tak vždycky bylo, svému dítěti první poslední, tak proč teď by to měli být jinak ? Nebo když svoji mamku oslovi, „pičo, kurvo,“ a otce, „ty jeden buzerandský kokote,“ ? Učitele si neustale stěžují, jaké s nimi mají problémy. Vyrušuji v hodině, nepíší si domácí úkoly a co hůř šikanují mladší spolužáky.  Ale tomu rodiče nevěří. To bych přece jejich hodné dítě, co se doma chová jako andílek nemohl udělat ! Přece moc dobře víme, že děti se jinak chovají doma a jinak ve společnosti své party kamarádů. Doma si hraji na nevinné, roztomilé andílky, ale ve skutečnosti jsou to zlí démoni ! Démoni, kteří pomalu, ale jistě ničí svým rodičům života, aniž by si to rodiče uvědomili.  

Možná, že až když jím dítě začne fetovat nebo si domu dotáhne pistol, si rodiče uvědomí, že něco není ok. Ale to už bude pozdě. Stačí jeden stisk, ozve se jedná rána a jedná kulka matce i otci ukončí jejich slepou a naivní lásku k jejích dítěti. 

I takhle se může dítě vlastním rodičům odvděčit za jejich LÁSKU, za péči, za pocit bezpečí a jistoty … Za celý jejich život, který svému dítěti obětovali.  

 Suchanková Magdalena 27.10. 2008