Bezdomovci

Každý den všude kde se podívám jsou oni. Bezdomovci. Automatický u mne vyvolají odpor a strach. Strach před tím, že v mém životě se stane zlom kvůli, kterému se budu muset přidat k téhle skupině lidí. Strach před tím, že někdo z mých známých taktéž dopadne.

Zdá se mi to, anebo je to fakt, že bezdomovců každým rokem v naší zemi přibývá ? Někdy mne až zaráží jaké velké množství bezdomovců v našem malinkém městečku máme.  Oni jsou snad všude !

Někdy si pokládám otázku, „Jak je možné, že člověk ve 21. století tak hluboko klesne?“ Má to na svědomí politika, kde poslanci neustále krátí existenční minimální příjem peněz, anebo si opravdu za to člověk může sám ? 

Kdo zná odpověď na tuto otázku ? Snad jenom oni sami, bezdomovci.

Ale bojím se k ním přiblížit na bližší vzdálenost než pět metrů, abych jsem se jich zeptala. Navíc ten puch linoucí se z jejich nemytých, rozkládajících se těl plných hlubokých neležených ran a infekci, z oblečení špinavé od lidských výkalu a špíny všude přítomné, můj žaludek neočekávaně převrátí a v zapěti jim ukáže, co dobrého jsem dnes měla k obědu. Bojím se, že bych od nich mohla dostat svrab, žloutenku nebo nějakou jinou mnohem horší nemoc. Bojím se, že bych jsem se k ním, k jejím způsobu života z ničeho nic přidala, aniž bych jsem se proti tomu bránila… Navíc ti lide se stávají pomalu bezgramotní, že se ani vlastním jménem podepsat neumí, takže jejich řeč je natolik huhňavá, že jim téměř není ani rozumět. Celá moje snaha a překonávání sama sebe by vyšlo na marné.

Ne ne, je to moc „riskantní“ abych musela znát odpověď na tuto otázku. Ono je občas i lepší na některé otázky odpovědi neznát. Tak aspoň nemusím mít černé svědomí, že těm lidem nechci nebo nemůžu pomoci.

A tak si dál můžu žít svůj klidný život.Kdyby …

                                                                                                          Suchanková Magdalena. 27.10.2008