Kočky na nerozpálené neplechové střeše - fotoblog

To si tak člověk štráduje s foťákem okolo mírně zašlého stavení, když tu na něj cosi chlupatého vykoukne. ,

Nejprve tomu nevěnuje pozornost, ale pak pořád vykukují další a další zvídavá očka. A hle, jsou to koťata jak z proslulého večerníčku, jen velký statný kočičák chyběl.... Či a či a či či čí, tak tohle jsou ti praví kluci kočičí. Takže pozor, jdou k vám kuř... pardón koťátka...

"Co se to tam venku děje?" Brácha, pojď se podívat." 

"No jó, někdo nám do příbytku nakukuje s foťákem. Takovej velkej vošklivej chlap."

"Ale já se ho nebojím. Navíc z nás tří mladejch mi to sluší nejvíc, tak honem ven."

"Hele kluci, ale do té misky nám dal jen vodu. To mi nějak nejde pod fousky."

"Ten chlap opravdu nevypadá moc důvěryhodně. Raděli zavolám maminku."

"Hele mami, to je von."

"Kluci, přece nejste takoví srabi, aby vás takovej moula vyděsil. Utíkejte se napít. Já ho pohlídám."

"Pusť mě tam taky brácha, nebuď takovej hamoun."

"No konečně tu mám místo i pro sebe."

"Mám nejhezčí maminku ze široka daleka."

"Ale mně to sluší taky na každé cihle. To víte, její barva mi jde k pleti."

"Uff, to je horko s tolika krky na krku. Snad mi tam taky trochu vody kluci nechali."

A to je konec dnešní pohádky milé děti. Dobrou noc a ať vám kočky mňoukaj celou noc.