Energetická politika EU a její dopady na ceny elektřiny

Evropská unie se od 90. let 20. století snaží omezit závislost energetiky na neobnovitelných zdrojích. Hlavním motorem tohoto úsilí je ochrana životního prostředí a především snaha omezit dopady klimatických změn.

Dalším motivem, který je neméně důležitý, jak se ukazuje i ve světle nedávných událostí na Ukrajině, je snaha omezit závislost Evropské unie na dovozech energetických surovin z Ruska a dalších nestabilních zemích.

Vnitřní cíle Evropské unie

Nejdůležitější z mezinárodních smluv je tzv. Kjótský protokol, který představuje první větší celosvětové úsilí o zamezení růstu globálních teplot.

Z vnitřních cílů lze jmenovat strategii Evropa 2020, jejíž součástí je i tzv. klimaticko-energetický balíček s cíli známými jako 20-20-20.

Aby EU své cíle naplnila, musela se uchýlit k narušení tržního prostředí na energetickém trhu, protože zelená energie by v konkurenci s klasickými zdroji bez státní podpory neobstála.

Energetická politika EU

Kjótský protokol

Evropská unie na základě Kjótského protokolu zavedla systém emisních povolenek. Cílem tohoto nástroje je na základě tržních principů snížit celkový objem vypouštěných skleníkových plynů a zvýhodnit alternativní zdroje energie.

Na počátku systému se počítalo s tím, že cena emisních povolenek se bude pohybovat okolo 30 eur za kus. Situace se s příchodem hospodářské krize změnila a ceny emisních povolenek výrazně poklesly. Podnikům se přestalo ekonomicky vyplácet investovat do opatření, které snižují objem vypouštěných skleníkových plynů.

Bez dalšího řešení této situace Evropským parlamentem ztrácí systém emisních povolenek smysl. V roce 2014 bylo schváleno postupné stažení 900 milionů emisních povolenek, aby došlo ke zvýšení jejich ceny.

Dalším problémem spojeným s Kjótským protokolem je, že jím nejsou vázány všechny státy světa. Mimo jiné dva největší globální znečišťovatelé ovzduší, USA a Čína, se ho fakticky neúčastní.

Především asijské země díky tomu získaly oproti zemím EU další konkurenční výhodu a výroba zboží se přesouvá do tohoto regionu. Emise skleníkových plynů tak i nadále globálně rostou.

Klimaticko-energetický balíček

Již v roce 1997 oznámila Evropská komise první ze svých klimatických cílů: země Evropského společenství by měly do roku 2010 dosáhnout 12% podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie. Tento podíl nakonec v roce 2010 činil 12,5 % a EU tím svůj záměr splnila.

Na pokračování tohoto cíle se začalo pracovat v roce 2007 a tyto snahy vyvrcholily v roce 2009, kdy EU přijala tzv. klimaticko-energetický balíček, jenž se posléze stal součástí strategie Evropa 2020.

Evropa 2020 obsahuje cíle známé jako 20-20-20, v jejichž rámci se EU zavazuje do roku 2020 snížit své emise skleníkových plynů o 20 % (referenční rok 1990), dosáhnout 20% podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energie a zvýšit svou energetickou účinnost o 20 %.

V roce 2014 představila Evropská komise cíle pro rok 2030, které obsahují závazek na snížení emisí o 40 % a 27% podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie.

Problémy obnovitelných zdrojů

Využívání obnovitelných zdrojů přináší kromě potenciálu neomezených zásob čisté energie i své specifické problémy.

Nejčastěji stavěné obnovitelné zdroje elektrické energie jsou solární a větrné elektrárny. Jejich využití je závislé na aktuální meteorologické situaci. Mnohé evropské země, včetně České republiky, neleží v optimálních klimatických podmínkách a využívání těchto zdrojů je zde značně limitováno.

Na tento problém navazuje naše neschopnost efektivního uchovávání nadbytečné energie. Státy spoléhající se na obnovitelné zdroje stále musí udržovat v záloze konvenční energetické zdroje pro případy, kdy není možné využívat ty obnovitelné.

Udržování konvenčních zdrojů je však pro jejich majitele ztrátové a bez státní podpory dochází k jejich uzavírání. V Evropě tak vzrůstá hrozba tzv. blackoutů v případě nepříznivých výkyvů počasí. Hrozbou není jen nedostatek energie, ale i její přebytek, na který není rozvodná síť stavěna a může dojít k jejímu přetížení a výpadku.

Dalším problémem je i připojení obnovitelných zdrojů ke stávající rozvodné síti, protože nejlepší lokality pro jejich využití se často nacházejí daleko od obydlených míst. To zvyšuje investiční a operační náklady na jejich výstavbu a provoz.

Cena a podpora obnovitelných zdrojů

Graf níže vyobrazuje čistý přírůstek výkonu elektráren dle jednotlivých zdrojů mezi lety 2000 – 2014. Vidíme, že v EU se stavěly především větrné, solární a plynové elektrárny.

Následující graf vycházející z průzkumu mezinárodní energetické organizace (IEA) ukazuje cenu produkce jedné megawatt hodiny v jednotlivých typech elektráren.

V Evropě se tak v uvedeném období stavěly ty nejdražší zdroje elektrické energie. To by nebylo za obvyklých tržních podmínek možné. Aby EU naplnila své energetické cíle, musela se uchýlit k dotacím a umělému zvýhodňování zelené energetiky oproti té klasické.

Podpora obnovitelným zdrojům se v jednotlivých členských státech liší, ale má společného jmenovatele: zvyšuje ceny elektřiny pro domácnosti a podniky a činí tak obyvatelstvo méně koupěschopné a podniky méně konkurenceschopné v celosvětovém měřítku.

Autor: Sven Subotič, Michal Kokoř

Tato zpráva není investičním doporučením. Aura Invest Group s.r.o., vázaný zástupce společnosti Colosseum, a.s., obchodníka s cennými papíry.