Májová pohádka o tom, kterak to zpravidla v partnerských vztazích chodí

Je máj, lásky čas. Ale kde ji vzít a nekrást? A pokud ji máme, jak ji udržet? Dovoluji si poskytnout jeden mírně nevážný leč poměrně funkční návod.

Severní princ přijel do Jižního království na námluvy. Bez problémů splnil tři zásnubní úkoly, které pro něj princezna se svými rodiči přichystala: Vylovil z mořského dna její ztracené a rozsypané perly, přemohl bandu nebezpečných loupežníků, kteří řádili na stezce v pohraničních horách a okrádali tam bohaté kupce a vypálil vosí hnízdo na bráně královského paláce. Nic z toho mu nedělalo ani nejmenší problém, ničeho se nezalekl, protože byl do své krásné nevěsty zamilován a tak si žádné nebezpečí nepřipouštěl. Zamilovaní a opilci mívají zkrátka štěstí.
Pak přijela do Severního království Jižní princezna. Byla oblečena bohatě, okázale a svůdně a všichni na ní mohli oči nechat. Své tři zásnubní úkoly splnila taky bez problémů. Vyšila na hedvábí mapu impéria, vzniknuvšího spojením obou mocných království za jedinou noc, upekla princi zásnubní koláč nadívaný brilianty a přesto křupavý a vláčný, přemluvila sto dvacet pět princových ctitelek, že tady už jim pšenka nepokvete, ani s jednou se fyzicky nepoprala, byla přec slušně vychována a nepokazila si při tom všem ani mejkap, ani účes.
Nic nestálo v cestě honosné svatbě. A ta se taky chystala. Oba paláce byly vydrhnuty od nejhlubších studní až po korouhvičky na těch nejvyšších věžích, svatební cukrlata zaplnila ohromný průsmyk v pohraničních velehorách a princezniny svatební šaty měly vlečku, který sahala až k hranici se ženichovou říší a byly pošity hvězdami ze čtyřiadvacetikarátového ryzího zlata. Svatební dort byl vyšší než věž hradní katedrály, kde měli být snoubenci oddáni a hradní garda trénovala salvy, při nichž opadalo v máji veškeré listí ze stromů a zmatení ptáci odlétli do teplých krajin. Bylo s tím starostí, že se z toho ubohá princezna málem psychicky zhroutila. Princ se o takové záležitosti moc nestaral. Zapíjel s kamarády svobodu a leštil si zbroj, ve které si povede k oltáři svou vyvolenou, aby každý věděl, že je své zbrusu nové impérium připraven bránit.

Princezna zůstávala doma v královském paláci a pečovala s pomocí chův o malá princátka, zatímco princ, či teď už spíše mladý král jezdil do boje, protože dřív se tak řešily diplomatické záležitosti. Pro krále to bylo něco podobného jako chodit do práce. Samosebou, že taková práce znamenala pořádnou dávku adrenalinu a milý mladý král se vracel stále častěji domů utrmácený, naštvaný a bez nálady, zatímco jeho mladá krásná paní se na něj celou dobu těšila. Hlavně se těšila na to, jak si spolu v klidu sednou a popovídají si o něčem jiném než o dětech a o kuchyni a úklidu, což zase bylo jejím celodenním zaměstnáním. Ne, že by snad uklízela, ale musela prakticky neustále řešit kvalitu těchto vykonaných činností se služebnictvem, protože palác byl ohromný a ona tu měla celou tu megadomácnost na starosti.

Často se stávalo, že celá natěšená utíkala dolů po palácovém schodišti uvítat svého manžílka a ten na ni vylil škopík své mizerné nálady, jen se za služebnictvem zavřely dveře a oni dva zůstali na chvilku sami. To potom byla celá skleslá a bez energie jako tělo bez duše. A protože se tento scénář příchodů dost pravidelně opakoval, začala mít mladá královna dojem, že ji její manžel už nemá tak rád jako dřív a navštívila starou čarodějnici, aby jí s touhle patálií poradila.

Ani mladý král už si nemyslel, že ho jeho paní miluje. Po několika zklamáních s jeho uvítáním už mu přestala běhat naproti po palácovém schodišti a seděla ve svých komnatách smutná a zamyšlená. Král si myslel, že si našla někoho jiného a vnímal to jako velkou nespravedlnost. Vždyť se tak vzorně staral o rodinu! Stejně jako jeho otec, děd i praděd. A najednou to nestačilo! Byl zmatený a ani trochu tomu nerozuměl. Svěřil se starému vysloužilému vojákovi.

A co že ti dva ostřílení a opálení těm dvěma mladým poradili? 

Čarodějnice uvařila mladé královně lektvar na zvýšení sebevědomí. Protože když si taková královna věří, nesleduje tolik, jestli ji ocení ten druhý, začne být prostě v klidu a hned je pro okolí a tím i pro partnera přitažlivější. Zjistí, že péče o rodinu a děti je práce hodně důležitá, možná důležitější než celé to slavné vládnutí.

A voják? "Jó, milosti, co já bych dal za domov, krásnou mladou a oddanou ženu a roztomilé dětičky. Řeknou jim občas, že je mají rád. Té krásné paní i těm malým tím myslím. A přinesou jim z cest dárek. Maličkost, třeba kytičku nebo barevný kamínek."

A protože je to pohádka, dobře to dopadlo. Mladí poslechli zkušené, ustáli partnerskou krizi a zmoudřeli. Paní královna si byla vědoma důležitosti svého poslání a král omezil nesmyslné výboje do světa a udržoval domov, aby v něm panovalo vzájemné pochopení a láska.