Jak vyzrát na den blbec

Když se právě nedaří, netřeba se hned rozkládat. Stačí se zbavit strachu a neproduktivních starostí. Třeba meditací (návod na konci článku). S klidnou myslí se s problémy člověk důstojněji vyrovná.

Probudila se do zamlženého ospalého rána. Vypotácela se z postele , po paměti postavila na čaj a nakrájela bábovku k snídani. Pak šla vzbudit toho ospalce. Šlo to ztuha, sama se během té procedury stihla obléknout, učesat a nachystat oběma dopolední svačiny, než se vypotácel ze svého pokoje a ještě si stěžoval na bolest hlavy. Rozmluvila mu ji, že je na bouřku a že je na to citlivý. Doporučila mu, aby hodně pil. Úplně klidná z toho ale nebyla. Poslat ho do školy dvacet kilometrů vlakem , když mu není úplně dobře, z toho neměla moc dobrý pocit. Popadl kus bábovky a lahev s pitím a vypálil ze dveří. Snad to nebude nic vážného, uklidňovala se. 

Pak se vypravila ona sama. V kanceláři po ránu hned samé jobovky. Budou mít nového šéfa! Ten starý odchází za půl roku do důchodu a neví se, co bude dál. Výběrové řízení vyhlašují za měsíc. Kolegové se předháněli v prezentování poplašných zpráv. Marně se snažila vyslovit něco pozitivního. Jako by píchla do vosího hnízda. Nakonec si začala vyřizovat telefonáty, aby k ní ustrašené řeči nedoléhaly.

Lidi taky jako by se zbláznili. Každý požadoval něco extra a nejlépe okamžitě. Ona musela být vlídná a snažit se všem vyhovět. Byla už na to za ta léta zvyklá, ale na náladě, na té skutečné, ne na té pro klienty a obchodní partnery, jí to opravdu nepřidalo.

O polední pauze volala rodičům. Mamku zlobí zdraví, půjde na operaci a má z ní strach. Uklidńovala ji, co jí síly stačily, ale nebylo to mnoho platné.

Odpoledne vyřizovala nějakou poštu. Pokoušela se u toho maximálně soustředit na práci a nepřipouštět si žádné obavy, co bude s mamkou, co bude se synem, co bude s její prací, když jim dosadí nějakého nepříjemného šéfa.
Dorazila ji kolegyně, která jí přinesla výroční zprávu a usadila se do křesla naproti ní: „ To je sucho, co? Všichni se rozplývají, jak je krásně, ale ono nezaprší a nezaprší. Ta příroda schne. Bude hladomor.“
„Vždyť se blíží bouřka, to nebude tak zlé.“ Odpověděla, aby její katastrofický scénář aspoň trochu zmírnila.
„ A ty si myslíš, že jedna bouřka to spasí? Vody v přírodě ubývá. A taky hmyzu ubývá. To ta zatracená chemie. Nebude žádné ovoce. Pojdeme všichni hlady.“
Chvíli se pokoušela jí apokalyptické vize vyvrátit, ale pak pochopila, že je to marné. Přestala ji vnímat a pokoušela se dál soustředit na svoji práci. Kolegyně po chvíli odešla hledat odezvu někam jinam. Zhluboka si oddechla.

Domů dorazila dřív než syn. Uklidila do lednice nákup a chystala jednoduchou večeři. Dorazil veselý, čilý a spokojený. Bouřka spadla, bolest odezněla. Najedli se spolu a uklidili kuchyň. Syn si zalezl ve svém pokoji a ona měla chvilku jen pro sebe. Pustila si potichu svoji oblíbenou hudbu, lehla si naznak na koberec a zavřela oči. Soustředila se jenom na to, jak dýchá. Představovala si, jak  se nadechuje chodidly a nohama vede nádech přes kyčle a pánev do celého břicha, hrudníku, paží, ramen, krku až do temene hlavy. Pak zase vzduch opačnou cestou vydechovala. Od hlavy do nohou a chodidly ven i se všemi starostmi a trápením.  Setrvala v téhle meditaci asi deset minut a cítila se o moc líp. Pak probrali se synem uplynulý den, zasmáli se veselým příhodám ze školy a odešli v klidu spát.

Na svojí situaci člověk  zpravidla mnoho nezmění, ale v klidném a soustředěném stavu se mu všechno řeší elegantněji.