Gender z pohledu "nedospělých" aneb změny ve Slabikáři to nezachrání

Leckomu se nelíbí, že se holky zmiňují o nějaké rovnoprávnosti. Pravda, občas to nevyzní úplně dobře. Ale proč to vlastně dělají? Několik úsměvných příkladů z nedávno odposlechnutých historek mamin, babiček a paní učitelek:  

Tříletý Kubík se v noci probudil a usedavě plakal. Na dotaz, proč pláče, odpověděl, že se mu zdálo, že je holčička. Přestali se mu divit a všichni ho celý následující den chlácholili. Takový strašlivý sen!

V mateřské školce se chystali jít na vycházku. Najednou Jeník zoufale vykřikl: „Teda! Máma mi ráno zapomněla dát rukavice!“ Monička k němu přiskočila a obětavě se mu nabízela: „Já ti půjčím svoje, mám dvoje.“ „Ani náhodou! To radši zmrznu! Vždyť ty tvoje jsou růžové!“

Šesťáci měli rodinnou výchovu. Povídali si o tom, co to znamená mateřská dovolená.
„Co si myslíte, je to doopravdy dovolená?“ Ptala se paní učitelka. Všichni kluci a dokonce i pár děvčat souhlasně pokyvovalo hlavami. „A proč si to myslíte?“ Pokračovala paní učitelka. „Protože ta ženská nemá skoro žádný peníze a nemusí chodit do práce.“ Odpověděl Patrik jakožto nepsaný třídní mluvčí. Oponovalo jen pár děvčat, které se doma pomáhaly starat o mladšího sourozence.

I v osmičce měli zajímavou rodinku. Pan učitel třídní jim mluvil do duše, aby se víc učili, že známky na vysvědčení mohou rozhodnout o jejich budoucnosti. „Proč třeba ty se víc neučíš, Jano?“ Ptal se jedné z osmaček. „Protože se stejně vdám, půjdu na mateřskou a pak mě nikde do práce nevezmou, že mám pořád nemocný děcka. Jako moji mámu.“ Pohodila frajersky sakra dlouhou ofinou tázaná.

Osmnáctiletá Františka dávala k podpisu svému tátovi, skláři, přihlášku na vysokou. „Proč chceš jít ještě na vysokou, prosím tě?“ Ptal se jí táta. „Protože jsem měla na střední dobré známky a chci učit na základce a ne na mateřince.“ Odpovědělo děvče cílevědomě. „A není to jedno? Prachy budeš mít skoro stejný a beztak se vdáš a budeš se starat o rodinu.“ Opáčil překvapený otec.

Usoužená máma puberťačky jí vysvětlovala, že by se měl víc učit, aby se dostala na střední školu, pak třeba na vysokou a měla jednou dobrou práci. „Jo a dopadnu jako ty. Budu si kazit mládí na vysoké nad skriptama, abych pak byla stejně doma s děckama a po mateřské byla ráda, že seženu práci za pár korun?“ Její máma na to při nejlepší vůli prostě nedokázala najít protiargument.

Úsměvné? V Andersenově pohádce Císařovy nové šaty všem moudrým a zasvěceným odborníkům sděluje malé dítě pravdu o tom, že císař je nahý. Možná bychom se mohli  nad úsměvnými hláškami našich dětí čas od času zamyslet. Aspoň občas. Zejména pokud se tyto hlášky nějak často opakují.