Co může pomoci tomu, aby k sobě měli lidi blíž

Měli bychom se toho o sobě navzájem víc dozvědět. Víc spolu mluvit. Být zkrátka družnější, abychom se lépe navzájem pochopili.

Přestupní stanice Muzeum v pražském metru je poslední dobou pro mimopražské cestující nebo pro ty, kteří tudy necestují pravidelně , orientačním testem. Opravit se to musí, to je jasná věc. Jenže z důvodů téhle opravy se musí právě tahle stanice přejet na následující zastávku Náměstí Míru a tam přesednout na vlak jedoucí opačným směrem, abychom mohli přestoupit z trasy C na A. Před nějakým časem to bylo naopak. Kolik lidí to zmátlo a dezorientovaně jezdili sem a tam se zřejmě nikomu nepodaří zjistit. 

Jedním autobusem odkudsi ze střední Moravy sem přicestovala skupinka lidí, kteří se z Florence potřebovali dostat na linku A. Maminka s chlapečkem asi osmiletým, mladý pár s kufrem na kolečkách a ohromnou kabelou a dvě paní a pán v důchodovém věku. Nepatřili k sobě, přicestovali stejným spojem.Vystoupili z céčka a zjistili, že situace nebude jednoduchá. Maminka vytáhla z kabelky plánek metra a jala se ho s chlapečkem studovat. Mladík s kufrem jí přispěchal na pomoc a začal vysvětlovat situaci:
„To musíte nastoupit tady, dojet na Náměstí Míru a tam přejít na druhou stranu do opačného směru.“
Chlapcova maminka se pro jistotu ještě ujistila, jestli se tímhle způsobem dostanou do Motolské nemocnice. Mladík jí přisvědčil a zeptal se svojí partnerky, jestli mají ještě nějaké cukroví. Ta přisvědčila a začala otvírat kabelu. Mladík se obrátil na chlapce a zeptal se ho:
„Dáš si?“
„Když on cukroví ai nemůže, on dnes půjde na chirurgický zákrok.“ Odmítla jeho maminka.
Slečna nebo mladá paní zavřela kabelu a soucitně se na chlapce usmála.
„A vy se jedete taky podívat na Hrad na ty korunovační klenoty?“ Zeptala se jedna ze starších paní mladíka.
„Ne, my jedeme na letiště.“ Odpověděl mladík.
„Letíte do tepla, že?“ Ptala se dál paní zvědavě.
„Ne, letíme domů, do Paříže.“ Odpověděl mladík. „Tady jsme byli na svatbě a teď letíme zpátky domů. My teď nedaleko Paříže bydlíme a pracujeme.“
Rozhovor přerušil příjezd soupravy metra. Skupinka nastoupila. Na další stanici se pod vedením mladíka všichni přesunuli na protější nástupiště, kam zrovna přijížděl vlak. Opět všichni nastoupili. Starší paní vysvětlovala, při jakých příležitostech se vystavují korunovační klenoty a zbytek skupinky jí se zájmem naslouchal. Když se vůz zastavil ve stanici Hradčanská, obě dámy  starší pán se se zbytkem skupinky loučili a chlapci přáli, aby se zákrok bez následků povedl. Mladý pár se k nim s přáním přidal a všichni jim oběma přáli šťatnou cestu domů.
Někdy zkrátka chaos a zmatek přispěje k tomu, že k sobě mají lidi trochu blíž. Nejen v metru.