Je EU opravdu silná, jak naivně předstírají bruselští politici?

Nebo je realita úplně jiná, nelichotivá a dalo by z mezinárodního pohledu spíše konstatovat, že význam EU již cca 20 roků trvale klesá a blíží se spíše označemí „hvězdná pěchota“.

Je to už dost dávno, kdy měla Evropa v žebříčku deseti největších firem světa skoro poloviční zastoupení. V roce 2021 se podle časopisu The Economist situace posunula do stavu, že EU má občas jednu firmu v první dvacítce. V současnost už se seznam nejhodnotnějších světových firem vykristalizoval do stavu, že EU má v první stovce cca desetinové zastoupení.

Závratné tempo propadu ekonomiky a technologické významnosti Evropy naznačuje také údaj, že v roce 2000 se v Evropě nacházela polovina hodnoty tisíce největších světových firem, za pouhých dvacet roků se tato hodnota snížila o polovinu. Před 17 lety byl HDP Evropy srovnatelný s USA, dělal 95% toho amerického, dnes se propadl již na pouhých 65%.

Musíme si ovšem „hrdě“ přiznat, že v něčem Evropa (EU) naopak vede, je světovým lídrem v oblasti tvorby byrokratických pravidel, předpisů a vyhlášek, které se musí dodržovat a které zásadně snižují konkurenceschopnost Evropy.

Pokud se řeší nějaký světový problém, nebo konflikt, tak následně zjistíme, že Evropané hlasitě a nebojácně vystupovali, ale bohužel nikdo jejich názor nakonec nebral v úvahu a byli pouhým komparzem hlavních hráčů. Bruselští (a mnozí evropští) politici totiž vždy naprosto přesně ví jak se to dělat nemá, ale bohužel nikdy neví jak se to dělat má a zaobalují to do mnoha prázdných floskulí.

Rozhodující podíl na nelichotivé posici Evropy má i její dlouhodobá velmi chabá vojenská síla, která se projevila již při leteckých útocích na Libyi v r. 2011, kdy Francii a Británii po několika dnech útoků došla chytrá munice a musely požádat USA o další dodávky.

Naprosto nepochopitelná situace nastala po první okupaci Ukrajiny v r.2014, kdy evropské „politiky“ vůbec nenapadlo, že by se Rusko mohlo stát ohrožením pro Evropu a v Bruselu stále v pohodě a klídku řešili „priority“ jako gender, gryndýl, starost o migranty, počet pohlaví atd. Na Putina bylo z Bruselu vysláno pouze napomenutí „tytyty Putine to se nedělá“ a aby se náhodou Putin potom na EU nezlobil, tak si s ním Merkelová přátelsky dohodla dostavbu plynovodu NordStream2 a dodávky plynu do Německa. Takto již byla tehdy prakticky část Ukrajiny vyměněna za dodávky ruského plynu, což se následně vymstilo. Bohužel ani po další vlně okupace Ukrajiny v r. 2022 se pozice věrchušky Evropy nezměnila a pokračovala ve stejném módu pštrosí politiky vůči Rusku, tzn. mnoho silných slov, ale žádné činy, tedy kromě průběžného balení mnoha balíčků a naprosto nedostatečné zbraňové pomoci (vyprázdnění skladů s municí na odpis).

Politici EU se Ruska sice bojí, ale nelogicky vůbec odpovídajícím způsobem nezbrojili. Proto letos na jaře po více jak dvou letech války na Ukrajině, zaznělo ze strany USA důrazné varování, že místo oblíbené slovní mantry, že Putin je hrozba, už by se měla Evropa probudit a sama začít zbrojit a starat se o svoji bezpečnost, kterou jí zvětší části a na svoje náklady již velmi dlouho zajišťuje armáda USA.

Červeným hadrem pro gryndýlově a genderově naladěné evropské politiky se stalo vyjádření Trumpovy administrativy, že Evropa čelí „civilizačnímu vymazání“. Z Evropy se rychle ozval uražený křik politiků, že nepotřebujeme rady zvenčí (protože my v Evropě děláme všechno úplně nejlíp). Jak je ovšem možné tuto evropskou pozici obhajovat, když např. berlínská policejní šéfka varuje Židy a homosexuály, aby v některých čtvrtích raději tajili kdo jsou a nebyli tak napadáni muslimskými gangy, nebo když v Belgii vyzval jeden muslimský radní Belgičanky, které nesouhlasily s nošením hidžábu, aby se z Belgie vystěhovaly a žily někde jinde. Pak vyvstává oprávněně otázka, zda ještě v Evropě žijeme v demokratických základech, nebo se již postupně a ochotně podvolujeme islámu. Realita je taková, že politici ve Francii, Británii, Belgii, Německu se už asi ustrašeně smířili s útoky muslimů na Židy a původní Evropany, protože muslimská komunita extrémně roste a středolevicoví politici si nechtějí tyto početné voliče rozhněvat. Situace začíná připomínat stav v Německu po nástupu Hitlera. Tehdy byl začínající holokaust řízen sílící NSDAP, dnes je to vlivem sílícího tlaku muslimů a progresivistů s palestinskými vlajkami. Slabé a složitě skládané západoevropské vlády tomu tlaku podléhají. Politické prostředí v Evropě se již delší dobu vlivem sílícího tlaku levicových bojůvek na ulicích a převážně progresivisty obsazených mainstreamových médiích, posouvá doleva a všechny názory co nejsou „liberální“ (neomarxistické) jsou označovány jako populistické, krajně pravicové, případně fašistické. Potom už reálně dochází k tomu, že podle průzkumu v Německu se lidé již obávají otevřeně mluvit, což již začíná připomínat minulé časy.

Už je asi velmi problematické si myslet, že v Bruselu a na čele mnoha států EU jsou ještě schopní politici, kteří vidí realitu a jsou ochotni pro prosperitu a zachování evropských hodnot provést sebereflexi a udělat nepopulární kroky, jaké kdysi dokázala dělat premiérka Tchatcherová, nebo v USA prezident Reagan. Vypadá to, že už u těchto „politiků“ je viditelná neschopnost efektivně vládnout, nebo jen snaha zůstat ještě chvíli u moci a nabubřelými slovy jen pořád zakrývat realitu, že EU stále více ekonomicky a technologicky zaostává za USA a Čínou. Riziko, že by se z Evropy za cca 20-30 roků mohl stát oblíbený skanzen, pro asijské a americké turisty si samozřejmě při svém neochvějném egu nepřipouštějí.

zdroje MF Dnes:

11.12.25 Milan Vodička „Silná Evropa, nebo jen hlučný komparz dějin“
17.12.25 Jiří Sládek „Němci už se bojí mluvit“
17.12.25 Jan Doležal „I evropská ryba smrdí od hlavy“
a další zdroje informací na MF Dnes.