V pojednání jsempoužil dvou známých osobností k ilustraci toho, že je těžké a přímonemožné stoprocentně s někým souhlasit či ho stejným procentem zatracovat. Nadiskusních fórech i při debatách s přáteli to ale černobíle prostě vypadá.Myslím, že je to škoda mrzí mě to. Bylo by pěkné se tu a tam zamyslet a “rozdělovatrány“ ne podle autora, ale podle každé konkrétní myšlenky. Když už jsem alenaťukl ty finance, tak jsem připsal další blog nazvaný Johnův přebytkovýrozpočet, zase pro ilustraci toho, že co je pro jednoho člověka asociální, prodruhého podobně společensky postaveného to může být prostě normální, žádoucíanebo přímo nutné k přežití.

Řekl bych, že problémem Kalouska a vůbec pravice je Babiš.

Divoká privatizace byla spojena kromě ODS s početně nevelkou stranou ODA. Když už nezbylo nic co by se dalo pod cenou rozdat, pomalu vyšuměla i tato strana zhasnutých světel a s ní měly odejít i všechny hříchy privatizace.

Když přetekla míra trpělivosti s praktikami ODS a v hrobě se obraceli i její mrtví sponzoři, pohotově vznikla Unie Svobody, aby nás ústy Rumla a Pilipa ujistila, že normální je nelhat. Ovšem moc dobře si nevedla a tak bylo třeba reinkarnovat ODS a ukázat, že i ona může být jiná a lepší. Do čela postavila Pana Čistého, který si svoji přezdívku vysloužil zřejmě tím, že nebyl příliš informován o zákoutích politiky a ne díky svému charakteru. Preference strany za Nečase však trvale klesaly. To však moc nevadilo, protože na scéně už byl nový neposkvrněný subjekt - TOP 09. Svého renomé ničím nezatížené strany využil k prosazení těch nejvíc asociálních reforem, které jsme zatím v naší novodobé historii zažili. Pokles popularity je tedy zcela na místě.

Jenže potenciál pro vznik další nové, průzračně čisté a neposkvrněné strany je nízký, když nespokojené voliče odvedl Babiš.

Je tedy pravicí po zásluze nenáviděn.

Oceňujete boj pana Kalouska s komunismem a představiteli minulého režimu. Račte uvážit, že s nimi bojovat musí. Ať už mu osobně vadí nebo ne.

A dokonce musí jít ještě dál.

Dokud existovala mezi pravicí a levicí rovnováha, stačilo při patové povolební situaci pravici k ovládnutí politiky pečlivé udržování rozdělení levice na komunistickou a nekomunistickou. V 10 neúřednických vládách, které se od vzniku ČR vystřídaly, zasedalo daleko víc ministrů za pravici než za jedinou levicovou vládní stranu ČSSD. 

To se dá při poklesu preferencí pravice zopakovat třeba tak, že levici nerozpůlíme, ale rozčtvrtíme. Uděláme další řez třeba mezi levicí zemanovskou a nezemanovskou. Tato jednoduchá operace umožní pravici, aby si zachovala svůj politický vliv, který naprosto nebude odpovídat počtu jejích voličů, ale umožní si vybírat, který segment rozčtvrcené levice podpoří, nebo s nímž půjdou do koalice.

Pokles preferencí pro pravici neznamená automaticky růst preferencí pro levici. Zdá se že nejrychleji roste skupina těch, kteří nevěří ani pravici ani levici. Jsou prostě jen naštvaní.

Pan Kalousek je právem považován za skvělého obhájce zájmů nejbohatšího procenta populace a zahraničních investorů. Je tedy právem mezi nimi oblíbený.

Ovšem 99% obyvatel těžce finančně poškodil a je tedy mezi nimi právem neoblíbený.

Záleží jen na tom, kam patříte vy...