Ten film z 80. let se jmenoval stejně jako dobré pití - Southern comfort. Dodnes si ho pamatuju. A pak jsem na letní škole slovanských studií vysvětloval rozdíl mezi kreolskou a cajunskou kuchyní. Jsem totiž i přes dějiny gastronomie a někdo mne vyprovokoval. A na konci za mnou přišel chlapík, jmenoval se krásně anglicky Roux a strašně mne ožral v brněnských barech, kde mi povykládal cajunské dějiny v kostce s kapitolou o dějinách tamní gastronomie. Psali jsme si, ale nějak se mi ztratil. Asi ho dostali muslikulturalisti, byl tak autentický, že jim musel ležet v žaludku.

Koblihy, tuhle inovaci příště navrhnu, to by se mi líbilo, to je samý kde najdu tohle, tohle odpojit, připojit zajistit, tisíc pět povolení na práci, ale koblihu člověk nevidí .

..... copak průmysl, vedro, bažiny,- ale ty lidi ?!,- ..... ty lidi sou tak normálnííí !

Míra normálnosti roste se součtem vzdálenosti od Washingtonu a Kalifornie... A tento kus země je od nich fakt hódně daleko.

díky za možnost nahlédnout jinam

A já děkuji ze návštěvu u mě u bažin...

Díky, mám rád cajun music, o tom ostatním jsem neměl ani tušení.

Je to fakt zajímavé, jsou právem hrdí a neskutečně přátelští, i když na druhou stranu třeba u baru z některých jde trochu strach...

Nesmírně zajímavé, až dodnes slovo cajun bylo pro mne absolutně tabu. Díky za poučení a ta kuchyně......

Ta kuchyně Alžběto, ta je jedinečná...!

Super Karle, jako bych tam byl

Dík Davide, zdravím z New Orleans, karneval Mardi Gras se chystá, nicméně zatím pouze pracujeme, jíme a spíme...