Daně v USA: platí je všichni a platí jich hodně

Přátelé se často zajímají, jak jednotlivci nebo rodiny platí v USA daně a hlavně kolik se platí. Popíšu hlavní daňové kategorie, které se dotýkají každého, přidám základní informace o výši daní a jak placení funguje.

Federální daň. Platí se federální vládě v hlavním městě Washingtonu prostřednictvím daňového úřadu, který má na starosti výběr daní a dohled nad správností daňových přiznání. Federální daňové tabulky uplatňují systém progresívního zdanění.

Jednotlivec s ročním zdanitelným příjmem 60 000 dolarů (5 000 dolarů měsíčně) podle této tabulky zaplatí

10% daň z prvních 9 275 dolarů, tedy 927 dolarů 

15% daň z dalších 28 375 dolarů (část příjmu od 9 726 do 37 650), tedy 4 256 dolarů

25% daň z dalších 22 350 dolarů (část příjmu nad 37 650), tedy 5 588 dolarů 

Celkem daň 927 + 4 256 + 5 588 = 10 771 dolarů, což je v tomto případě asi 18% zdanitelného příjmu 60 000 dolarů.

A kolik přispívají do federálního rozpočtu jednotlivé příjmové skupiny? Pro jednoduchost předpokládejme, že federální daňový účet činí 100 dolarů a platí ho 10 lidí. Každý z těchto deseti lidí reprezentuje příjmovou skupinu deseti procent obyvatel, od lidí s nulovým nebo nejnižším příjmem až po 10% lidí s nejvyšším příjmem. Podle daňových tabulek a svých příjmů si rozdělí stodolarový účet takto: První čtyři lidé nezaplatí nic. Ti reprezentují asi 35% lidí v aktivním věku, kteří nemají žádný příjem, plus lidi s nejnižšími příjmy. Pátý zaplatí 1 dolar, šestý zaplatí 3 dolary, sedmý 7 dolarů, osmý 12 dolarů, devátý 18 dolarů a desátý člověk, ten s nejvyšším příjmem, zaplatí 59 dolarů ze sta.

Volební programy republikánů tlačí na snižování daní, což ovšem znamená snížit daně těm, kdo je platí, tudíž horní příjmové polovině a hlavně nejbohatším 10%. Demokratická strana zase zdůrazňuje nerovnost v příjmech a snaží se dostat do federálního rozpočtu více prostředků od lidí, kteří je mají.

Státní daň. Platí se státu, ve kterém zaměstnanec žije a pracuje. V Ohiu se daň z příjmu pohybuje kolem 5%. Jestliže stát hospodařil s přebytkem, obvykle vrátí přebytek daňovým poplatníkům formou snížení procenta daně, například z 5% na 4.8%. Devět států nemá daň z příjmu (Aljaška, Florida, Nevada, Jižní Dakota, Texas, Washington, Wyoming, New Hampshire a Tennessee). Zaměstnání v jednom státě a bydlení v jiném státě, případně přestěhování se během roku do jiného státu, způsobuje navýšení práce s daňovým přiznáním.

Zatímco federální rozpočet hospodaří s obrovským schodkem, mnoho státních rozpočtů je relativně zdravých.  

Místní daň. Platí se městu, ve kterém zaměstnanec bydlí a také městu, ve kterém pracuje. V mém případě pracuji ve městě Highland Heights a bydlím ve městě (vesnici) Boston Heights. Obě města mají daňové zatížení 2% z příjmu, ale mají mezi sebou dohodu, podle které si moje dvě procenta rozdělí. Kdyby dohoda neexistovala, stálo by mě to 4% a nic bych s tím nenadělal nebo se musel přestěhovat. O výši místní daně se rozhoduje v místním referendu.

Daně na sociální zabezpečení, penzi a zdravotní pojištění po 65 letech. Platí se celkem 7,65% z hrubého příjmu a dalších 7,65% platí zaměstnavatel. Lidé, kteří pracují jako „sebezaměstnavatelé", takový ekvivalent OSVČ, platí obě části, tedy celkem 15,3% ze svého příjmu. Tuto daň nelze odečíst z daňového základu pro federální, státní a místní daň.

Pro zajímavost, komunita Amishů nepobírá podporu v nezaměstnanosti, nevyužívá sociální zabezpečení nebo sociální dávky, protože by to bylo proti jejich náboženskému vyznání. Byli proto osvobozeni od placení daní na sociální zabezpečení a penzi. Ostatní daně platí.

Všechny tyto daně strhává zaměstnavatel z výplaty. Zaměstnanec si může nastavit slevu, např. pokud pracuje sám a živí rodinu, aby neměl zbytečně vysoký přeplatek anebo si naopak nastaví vyšší strhávání, pokud pracují oba manželé, aby neměli na konci roku nedoplatek. Díky progresivnímu zdanění se rodiny s více příjmy mohou dostat do vyšší federální daňové sazby a jednotliví zaměstnavatelé o dalších rodinných příjmech nemají informace.

Daňové přiznání. Podává jednotlivec za sebe nebo za manželský pár každý rok před 15. dubnem za předchozí rok. Z hrubého příjmu lze odečíst buď pevnou částku anebo jednotlivé odečitatelné položky, např. úroky za hypotéku, ostatní daně, odpočet za každého člena rodiny, charitativní dary. Porovnáním již stržených daní se skutečnou konečnou daní z tohoto základu se vypočítá přeplatek nebo nedoplatek a dojde k vyrovnání, t.j. buď k zaplacení nedoplatku, anebo daňový úřad pošle přeplatek. Podávají se tři daňová přiznání: federální, státní a místní. Je možné vyplnit papírové formuláře, ale posledních asi 10 let podáváme přiznání elektronicky a vyúčtování přeplatku nebo nedoplatku proběhne obvykle do dvou týdnů bankovním převodem. 

Daň z prodeje (sales tax). Platí se při nákupu čehokoli kromě potravin v obchodě. Je jiná v každém okresu. V okresu Summit v Ohiu, kde bydlím, je daň 6,75%, v sousedním okresu Cuyahoga, kde je město Cleveland, je tato daň 8%. Daň se přičítá k publikované ceně. Když něco stojí 100 dolarů, zaplatíte u pokladny 106,75 v jednom okresu a 108 dolarů v druhém. Internetových nákupů se daň netýká, ale v daňovém přiznání se musí za určitých okolností přiznat jako spotřebitelská daň.

Daň z nemovitosti. Daně z nemovitostí jsou v USA daleko vyšší, než v České republice. Za byt nebo dům v hodnotě sto tisíc dolarů (2,3 miliónu korun) se v našem školním okrsku platí daň asi 2%, to jest dva tisíce dolarů (46 tisíc korun) ročně. Jinými slovy, za 50 let zaplatí vlastník celou cenu nemovitosti podruhé formou daně. Každých zhruba 10 let proběhne odhad ceny nemovitosti a podle odhadu se nastaví platba na dalších 10 let. Z těchto peněz se financují školy v daném školním okrsku.

Vysoká daň z nemovitosti a náklady na prodej pomáhají bránit na většině území prudkému růstu cen nemovitostí. Vlastnit například neobydlenou nepronajatou nemovitost je obvykle ztrátovou záležitostí, pokud její tržní cena neroste více než 3-4% ročně. V oblasti, kde bydlím rostou ceny nemovitostí posledních 20 let průměrně jen asi o 1% ročně.

Daň z hříchu a přepychu. Týká se cigaret, alkoholu, kasin a také benzínu. Tato daň je zahrnuta v ceně produktu. Platí se i speciální poplatky v někteých hotelích a turistických centrech.

Kolik zaplatí jednotlivec na daních celkem. Dopočítat se lze těžko, ale když se to všechno sečte, odhadem činí daň z příjmu 30-40%. V příkladu, který jsem uvedl by platba činila 18% federální daň, 5% státní daň, 2% místní daň, 7,65% penze a zdravotní péče v penzi. Tedy celkem 32,65% neboli 19 590 dolarů ročně z ročního zdanitelného příjmu šedesát tisíc. Další daně mohou dohromady přispět dalšími 5 až 10%, vztáhneme-li je k příjmu, ale nejsou od příjmu odvozeny.