Z vlastního rozhodnutí

Tak mi pohrozili, že dostanu befelem, abych napsal něco pěkného o Unii. Chvalozpěv. Prý že jsem už dlouho nic takového nenapsal.

(Naposledy jsem otextoval před mnoha lety Beethovenovu „Ódu na euroradost“, ale to už je prý tak dávno, že si to nikdo z eurokomisařů nepamatuje.)

Nehorázné! Jak mi něco takového můžou přikazovat? Ausgerechnet mně, který se div nepřetrhne, aby poctivě plnil všechny unijní politiky. Mně! Který vždycky čeká na schválení supliky u bruselského dvora. Mně, který nařízení poctivě implementuju! A když chtějí, abych se s někým nekamarádil, tak se s ním nekamarádím. Jestli budou chtít, tak i kůlnu oblepím polystyrénem a dám na ni solární panel a energetický štítek.

V tomhle ale přeci žádné pravomoci nemají, to si jen špatně vykládají primární právo. Můžu si psát co chci a kdy chci, ne? To mi nemohou vnutit. Absolutně, zásadově a zásadně nesouhlasím. O tom, co budu psát, si rozhoduji jen já. Já sám. Žádné befely v tomto ohledu principielně nepřijímám. Prostě ne.

Je však zřejmé, že mne z Unie všelijak podporují. Že mi radí, co mám čepovat do nádrže, kontrolují za mne moje účty a daňové přiznání, stanovují vhodné zdroje energie a světla, určují, s kým nemám obchodovat, zřizují pro mne a další z našich peněz záchranné fondy, a hlavně posílají finance na chodníky v naší obci a na opravu kulturáku.

Takže bych o Unii vlastně mohl něco pochvalného napsat. Co mi to udělá? Tolik hezkého pro mne zajištuje, tak starostlivá je. Hlavně, že ty finance na kulturák pošle. Pár vlídných vět mne snad nezabije .... Ale jak bych vypadal? Jako poskok, jako závislák, jako vlezprdelka. Nicméně když odmítnu, oni možná na oplátku odmítnou poslat ty peníze na chodníky. Nebo s tím budou dělat velký fóry ...

Pár vlídných vět mne určitě nezabije ... Ale jen zcela dobrovolně, to jistě, žádnému nátlaku neustupuji, to snad vidí každý. Dobrá tedy, zcela dobrovolně a z vlastního nezávislého solidárního rozhodnutí píši následující řádky, které ovšem samozřejmě nebudu nazývat Chvalozpěv, ale třeba Laudatio, tomu slovu málokdo rozumí:

Velkodušná Unie nám, nezávislým blogerům a novinářům umožňuje nebývalou vzájemnou solidaritu. Když jednomu dochází šťáva či invence, nebo propadá pomatení zdravého rozumu či opíjení rohlíkem a nestíhá příval textů, které je třeba co nejdříve sepsat, tak za něj zaskočí druhý. Druhý bloger ze sousedství - a obtížně komunikovatelné téma obyvatelstvu zřetelně, jasně a hlavně prounijně zkomunikuje. Evropská unie úchvatně zastřešuje tuto vzájemnou solidaritu při vysvětlování obtížně komunikovatelných témat (tzv. „horkých brambor“) s velkorysostí sobě vlastní tím, že vytváří patřičné prostředí a organizační nástroje, mapuje potřeby, určuje teze, alokuje zdroje, kontrahuje poradní činnost a dolaďuje politiky. Podporuje uvážlivou zdrženlivost u blogerů a novinářů ve věcech, které není vhodné okamžitě komunikovat, neb by vedly k rozjitřeným náladám, které samozřejmě nejsou v zájmu nikoho. Tedy kromě nevelké hrstky skeptických hnidopichů, kteří se snaží vytřískat politický kapitál z každého drobného zaškobrtnutí na široké autostrádě k zářným zítřkům a zneužívají pseudo-demokratických národních institucí tolerovaných zdrženlivou Unií k šíření své nejapné propagandy. Politiky EU jsou prodchnuty solidaritou a úctou k lidským právům a směřují vždy správným směrem. Jsou založeny na pevném demokratickém základě, který byl položen iniciátory Unie a jejich následovníky. Mohou-li být výjimečně politiky Unie nazírány jako problematické, pak jen a jen z důvodu, že přenos kompetencí ze státní na celounijní úroveň ještě nedosáhl optimálního bodu a je tedy třeba přenosu dalších a dalších pravomocí. Tím bude zajištěna v celé Evropě prosperita, zdravý vývoj, bezpečnost, energetická bezpečnost, spravedlnost, odstraní se sociální vyloučení a zajistí trvalý růst za současného boje proti klimatické změně, a to ve všech zúčastněných státech, zcela bez rozdílu. Pokud nezávisle na pozitivních aktivitách Unie vznikají či existují krizové situace, je třeba je řešit jen a jen celounijně, neboť partikulární řešení na úrovni národního státu bývá buď naprosto nepostačující nebo nedostatečně solidární. A proto „Buduj Unii, posílíš mír!“

Tak ... to by snad stačilo. S tím na ně vyrukuji a budu doufat, že je to uspokojí a od befelů upustí.

... Cože? Nedostatečné? Že jsem použil slovo solidární jen čtyřikrát? Měl jsem ho použít šestkrát? Takže mám ještě navíc stokrát opsat preambuli Lisabonské smlouvy a její články 78 i 80 a podtrhnout pasáže hovořící o solidaritě?

To teda néééé, já jsem přeci svobodný člověk. Je mi to proti srsti! Budu protestovat! ... No ale, ten kulturáku by opravdu potřeboval opravu ... Starosta s finanční podporou z Unie počítal v rozpočtu, ten je už teď napnutý k prasknutí ...

Tak jo, já ty texty dobrovolně opíšu. Stokrát jste říkali? Do konce července?

---

PS: Jakákoliv podobnost s jednáními o azylantech, s dobrovolnými kvótami, s odvážnými politiky a s vynucenou solidaritou, která tudíž není solidaritou, je čistě náhodná.