Kvóty coby rudý hadr

Slovo „kvóty“ na nás působí jako červený hadr na býka. A ony kvóty na přerozdělování imigrantů mají v současnosti opravdu ten význam.

Jsou rudou muletou, která má při koridě upoutat býkovu pozornost, aby si nevšímal ničeho jiného, co se děje okolo. Třeba toho, že se blíží čepel, která mu má přetnout aortu.

Kvóty se budou omílat přesně tak dlouho, jak dlouho bude potřeba odvádět pozornost.

Na sumitu špiček EU minulý čtvrtek (14.12.2017), kde státy střední Evropy opět vyjadřovaly nesouhlas s kvótami, byla tím nejdůležitějším tématem – i když bohužel mediálně skrytým právě díky červené muletě kvót – stálá strukturovaná spolupráce států EU (tzv. Permanent structured cooperation - PESCO). Jedná se o zásadní vojensko-organizační aktivitu EU.

Prologem k sumitu vrcholných představitelů států EU a k jeho závěrům byl (v pondělí 11.12.2017) souhlas ministrů zahraničí EU se spuštěním mechanismu PESCO, který je dalším hmatatelným prvkem vznikající armády EU. Za Českou republiku potvrdil v Bruselu účast na této stálé spolupráci v obranné oblasti (PESCO) odcházející ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (tiskový odbor ministerstva o této zásadní události informoval v tiskové zprávě pod nicneříkajícím titulkem „Rada FAC o situaci na Blízkém východě a spolupráci se zeměmi Sahelu“ – jak typické).

Do konce svého funkčního období Zaorálkovi v tu chvíli zbývalo zhruba 48 hodin. V jiných případech by byl nastupující vládou takový ministr okamžitě napaden za to, že přijímá rozhodnutí na samém sklonku funkčního období a tudíž nepřijatelně zavazuje novou vládu, která může mít jiné představy. Ale Zaorálek nebyl osočen ani Babišem (nový premiér), ani Šlechtovou (nastupující ministryně obrany), ani Stropnickým (nastupující ministr zahraničí). Znamená to, že Babišův kabinet nemá sebemenších připomínek ke vzniku PESCO, které je zárodkem Armády EU a tedy faktickým konkurentem NATO.

Vzhledem k tomu, že iniciování armády EU je zcela zásadní rozhodnutí, mělo by projít veřejnou diskusí, nejen diskusí v Parlamentu České republiky.

Ale nestalo se ani jedno, ani druhé. Diskuse (natož souhlas) v Poslanecké sněmovně neproběhla, a pokud ano, tak natolik tajně, že se o tom média nedozvěděla. Salámovou metodou tak vzniká Armáda EU (i když název bude mít nominálně jistě jiný, ne tak okatý) – a občan České republiky o tom nejenže nerozhoduje, ale ani se o tom nedozví.

Jak je samozřejmým zvykem při použití salámové metody, na samém počátku je prvním kolečkem salámu spolupráce „líbivá“, medicínská, tedy skoro humanitární. Ty drsnější formy spolupráce, bojové jednotky, bombardovací letouny a tankové prapory přijdou na řadu později, až již nikdo nebude moci či chtít vycouvat.

Děje se to, co jsem před dvěma lety předvídal (Wehrwende?). To znamená, že byla pomocí záměrného spuštěné migrační krize (Wehrwende!) uměle vytvořena bezpečnostní rizika, která tu dříve nebyla. Následné tvrdé prosazování kvót na přerozdělování imigrantů mělo dvojí funkci:
Za prvé mělo existenci těch bezpečnostních rizik dostat do každé země, každého města, každé domácnosti a každé hlavy. Hlavním tématem médií byla hrozba islamistického terorismu a jak s ním bojovat, doma či v zahraničí. Zároveň nám bylo podsouváno, že bojovat lze jedině společně. Společné ozbrojené síly jsou vývodem, který si měl vsugerovat každý občan EU. Maďarský premiér je typickým příkladem, že tato taktika eurofederalistů zafungovala: Ačkoliv Orbán nevelebí Merkelovou za její imigrační politiku, také on v důsledku nových teroristických hrozeb volal po vzniku armády EU.

Druhý účel kvót, jenž nastoupil do funkce letos, je účel volavky. Nebo – jak na začátku zmíněno – rudého hadru pro býka, který odlákává pozornost od toho zásadního. Stačí před standardním českým politikem z jakékoliv strany zmínit slovo „kvóta“, a on se stává býkem zuřivě protestujícím a pěstičkou bušícím do toho rudého hadru. Nevidí, neslyší, nečichá a nehmatá nic jiného – takže je mu možno za zády provádět cokoliv, třeba nechat odletět stíhačky nebo přebudovat jeho vlastní národní armádu. On si toho buď ani nevšimne, nebo na to dokonce bezděčně kývne.

Když chtějí eurofederalističtí politici či média přebít jakoukoliv jinou důležitou událost, vysloví kouzelné slůvko „kvóta“. A kdyby to náhodou začalo usínat, tak to trochu přiživí: Pošlou středoevropské země k soudu, pohrozí možností dalšího přehlasování, vyvolají naoko roztržku mezi Tuskem a eurokomisařem Avramopoulosem (to je ten, který byl a je zodpovědný za neřešení imigrační krize v roce 2015, a nikdo ho za to z komise nevyhodil ), udělají z toho středobod prvního sumitu EU za účasti nového českého premiéra Babiše. Ale „kvóty“ nerozhodnou, tj. ani nestornují, ani prozatím silou neprosadí, protože pak by tento rudý hadr už za půl roku použít nemohli.

Rozhodně nevolám po tom, abychom opustili odpor vůči kvótám. Ale čeští politici by si měli všímat nejen toho rudého hadru, ale i témat více skrytých, avšak s přinejmenším stejně zásadním významem pro naši budoucnost.

Neboť mezitím se potichu buduje velitelství ozbrojených sil EU, rozjíždí se PESCO, dále se pracuje na Evropském obranném fondu, přemýšlí se, jak silněji financovat evropské vojenské mise a jak navyšovat kapacitu obranných sil EU, a též se posilují bojové jednotky EU Battlegroups a hledá se pro ně společné financování.

Obecně účast naší země v projektu budování Armády EU není dle mne vhodná, neboť PESCO a další aktivity ve vojenské oblasti mohou být prvním krokem k budoucímu vyšachování NATO z Evropy, a to i když to evropští politici vehementně popírají.

Měla by nám stačit obranná aliance v rámci NATO, jehož závazky (i finanční) bychom měli plnit, a podobně jako USA vyžadovat plnění i od ostatních. Není třeba, naopak je to kontraproduktivní, zakládat paralelní vojenské struktury v rámci Evropské unie, pokud zcela jasně EU nesměřuje k eurofederaci. A pokud chce někdo takto nasměrovat Evropskou unii, měl by to jasně říci a nechat o takto zásadní otázce hlasovat občany jednotlivých států v referendech.

Čeští politici by již konečně měli zahájit diskusi o tom, zdali Evropskou obrannou unii (předseda Evropské komise Juncker si ji přeje do roku 2025) a Armádu EU potřebujeme a chceme, či nikoliv. Teprve od výsledků této diskuse by se měly odvíjet kroky naší vlády v této oblasti. Ale prozatím rudá muleta na býka funguje a čeští politici (až na pár čestných výjimek) se o tuto zásadní otázku prakticky nezajímají. Bohužel.