Kulatý obdélník

Irský premiér projevuje povinný optimismus a nadšení, jak prý je garantována ta "správná" interpretace Lisabonské smlouvy a jak to časem bude převedeno i do legislativy. Tedy právní záruky - nezáruky. Přesněji řečeno příslib právních záruk do budoucna. Tuším, že správně se něco takového nazývá "Smlouva o smlouvě budoucí". Ale význam slov se v současnosti mění a překrucuje podle potřeb a nyní je potřeba to tak nenazývat. Nazvali to tedy "Rozhodnutí".

Požadavek irského premiéra původně zněl: napřed právní záruky, pak druhé referendum. Ale dostalo se mu pouze repliky: napřed to schvalte, pak přijdou právní záruky. A mezi řádky stojí: při platnosti Lisabonské smlouvy bude snadné je přijmout.

V Čechách máme takovou pohádku, "O chytré horákyni" se jmenuje . Ani oblečená, ani nahatá, ani pěšky, ani na voze. A přinést dar - nedar. Podařilo se jí to, princovi její řešení úlohy v danou chvíli postačilo a vzal si ji. A byla svatba. Nerozlučná. Co bylo dál se už neví. Zřejmě chytrá horákyně i po svatbě pokračovala v profesi, kde byla silná v kramflecích: jak vyrobit kulatý obdélník.

Naše současná chytrá heurákyně stála před úkolem, jak nepřestřelit ani nepodstřelit. Jak dát co nejméně záruk co nejvolnější formou, ale aby to stačilo na 50-ti procentní "Ano" v druhém irském referendu. Silně však toto právní kličkování připomíná řešení Kolumbovo. Úloha zní: Jak postavit vejce na špičku, aniž by se skácelo dopředu, dozadu nebo do stran? Kolumbova idea byla to vejce na špičce nakřápnout, pak vpohodě stálo. Chytrá heurákyně dělá právním kličkováním to samé. Nakřápnutou Evropskou Unii. Bude jistě taky stát. Připomínám však, že nakřápnuté vejce dlouho nevydrželo. Po nějaké době začalo zapáchat. Nebylo k ničemu, ani házet se jím nedalo.

Pokud opravdové právní záruky nakonec nebudou realizovány (např. Chorvatsko se rozhádá se Slovinskem ještě více a žádná přístupová smlouva, ke které by se záruky daly přilepit, nebude), jak se k tomu Irové postaví? Budou se cítit podvedeni? Heurákyně jistě bude argumentovat objektivními důvody.

A pokud se opravdové právní záruky nakonec uskuteční? Pak naše děti budou v budoucnu podléhat společné bezpečnostní a obranné politice EU, irské nikoliv. Naše na ni samozřejmě budou i přispívat ze svých daní. To není moc fér. Chytrá heurákyně jim však oprávněně řekne: "Vyjednali jste si něco jiného? Ne. Tak nemáte nárok."
Každopádně někdo nebude spokojen. Pnutí bude již v základech.

Zajímavá je i skutečnost, že přijatý zárukový dokument hovoří o interpretaci Lisabonské smlouvy. Znamená to snad, že i přes svůj značný rozsah je Lisabonská smlouva někde natolik nejasná, že vyžaduje již nyní, to jest ještě před vstupem v platnost, nějakou interpretaci? Pak je v ní ale skryto navíc ještě další nebezpečí: Kdo tedy bude smlouvu interpretovat? Evropský soudní dvůr, či Evropská rada, která tak učinila nyní? A bude se případně Evropský soudní dvůr řídit interpretací Evropské rady?

Chytrá heurákyně však ví, že podobné otázky je nutno až do října upozadit. V této chvíli je důležité podstrčit Irům staré lejstro, tentokrát však obarvené narůžovo, pokropené svěcenou vodou a něčím voňavým od Diora a to za hlaholu kostelních zvonů. No nekupte něco takového!