Jak propojit strukturální fondy a penzijní reformu

Včera se v médiích sešla tři témata, která zdánlivě nesouvisí. Za prvé zrušení možnosti přihlásit se do druhého pilíře penzijního systému, který přijala před časem Nečasova vláda, za druhé první Evropskou unií schválený český operační program strukturálních fondů pro nové finanční období. A za třetí začátek projednávání státního rozpočtu na příští rok.

Tato témata by však mohla mít mnoho společného.

Existují velmi silné důvody, proč nepodporovat unijní dotace, tzv. strukturální fondy: (i) jsou ponižující, (ii) nejsou zadarmo, kupuje se za ně vděčnost, (iii) nejsou zadarmo, příjemce má spoluúčast a následně platí provozní náklady, (iv) jsou zatížené dvojitou regulací a dvojnásobnou byrokracií, (v) se ne vždy používají optimálně, (vi) zvětšují prostor korupci.

Navíc vstupuje u některých operačních programů (zřejmě i u zrovna schváleného programu „Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost“) do hry i důvod naprostého pokřivování tržního prostředí, které se bezpochyby časem velmi silně projeví na snížení konkurenceschopnosti.

Proč ale spojuji téma důchodů a strukturálních fondů. Psal jsem vloni, že pokud nelze strukturální fondy zrušit a na oplátku nic neplatit do unjního rozpočtu (to by bylo nejlepší řešení!), pak by bylo druhým nejlepším řešením strukturální fondy využít na penzijní reformu. Ať bude přijata jakákoliv její varianta snažící se potlačit v důchodech průběžnou složku a naopak podpořit složku spořicí, bude to spojeno s podporou ze strany státního rozpočtu. Není totiž pro každého občana únosné, aby zároveň přispíval do průběžného systému a ve stejném období si účinně spořil na svůj vlastní důchod. Něco takového málokdo ze svých příjmů utáhne. Zavedení průběžného systému v minulých desetiletích nás bohužel dostalo do slepé uličky, která vedla z kopce, a nyní bychom se měli vracet do krpálu - přičemž na lanovku nemáme.

Nedělám si iluze, že by něco takového, tedy přímé využití strukturálních fondů pro důchodovou reformu, Evropská unie povolila. Té jde zejména o to, aby si mohla při přidělení fondů na konkrétní projekt, třeba zvedací most, postavit u toho zvedacího mostu svůj chvalozpěvný billboard (viz též pozn. pod čarou). To lze u důchodů těžko, PR a aura nadřazenosti by se do značné míry ztratily.

Ale můžeme na to jít oklikou.

Každý přidělený projekt strukturálního fondu spadá pod nějaké ministerstvo. Tu školství, onde životního prostředí, zdehle průmyslu, tam pro místní rozvoj. A přijaté peníze z projektů strukturálních fondů fakticky navyšují rozpočty těchto ministerstev.

Proč proto nesnížit rozpočty zúčastněných ministerstev na původní úroveň? Tedy o stejnou částku, jakou ministerstva získala pro přerozdělení ze strukturálních fondů, nesnížit částku, kterou dostávají ze státního rozpočtu?

Státní rozpočet by takto uspořené prostředky převedl na účet pro penzijní reformu.

Pokud by ta uspořená částka byla ve výši cca 1% HDP ročně (což zhruba právě odpovídá našim čistým příjmům ze strukturálních fondů EU v předchozím období), pak takto uspořených cca 40 miliard korun (každoročně!) může velmi významným způsobem přispět k hladšímu provedení penzijní reformy.

Tento přístup by měl ještě jeden pozitivní vedlejší efekt: S prostředky ze strukturálních fondů se bude velice účelně hospodařit, neboť budou muset fakticky nahradit výpadek v rozpočtech ministerstev. To si pak nezbytnost výdajů každý řádně ohlídá.

---
Pozn. pod čarou: Samozřejmě až poté, co množství úředníků každý operační program podrobí zevrubnému zkoumání, modifikuje, notifikuje a každý vydaný eurocent v každém projektu podrobí zevrubné kontrole, přičemž korupci stejně nezabrání.