A přece se točí... Nebo radši ne?

Jeden z mála úctyhodných eurokomisařů, Janusz Lewandowski, je tvrdě napadán za své vyjádření o změně klimatu.

Dovolil si říci "... teze o energii z uhlí jako hlavním zdroji globálního oteplování je vysoce pochybná". A navíc svůj výrok ještě vygradoval: "Otazníky se objevují stále častěji okolo samotného globálního oteplování".
Tím tento polský eurokomisař bezpochyby totálně šokoval své kolegy z Komise, kteří buď na doktrínu člověkem způsobeného globálního oteplování bezmezně věří (jako komisařka pro klima Connie Hedegaard) nebo do ní investovali politický kapitál.
Volání komisaře k zodpovědnosti od některých poslanců Evropského parlamentu na sebe nenechalo dlouho čekat. Komisaři Lewandovskemu bude bezpochyby přinejmenším naznačeno, že další podobná neloyální vyjádření by mu již tak hladce neprošla.  

Polsko, které vyrábí 90% elektrické energie v uhelných elektrárnách, má však zřejmé praktické důvody k váhání přijmout ambiciózní cíle EU ve snižování tzv. emisí CO2.
Janusz Lewandowski a ostatně i celá polská politická reprezentace buď opravdu doufá, že se pro Polsko podaří vymoci nějaké úlevy z cílů EU ohledně snižování tzv. emisí během půlroku polského předsednictví Unie, nebo věří, že se k němu brzy přidá Německo až zjistí, že při opouštění atomové energie bude muset fosilní paliva spalovat ve stále větší míře.

Ta druhá možnost až zas tak brzy nenastane, Polsko se tedy zřejmě pokusí tlačit na nějaké úlevy v pozici předsednické země Unie. Ovšem podaří se mu spíše jen blokace přijímání emisních cílů po dobu půl roku.
Bude zajímavé sledovat, zdali mašinérie EU v této záležitosti Lewandovského a Polsko převálcuje, případně za jak dlouho. Zatím každé "blokádě" či vzdoru menších států EU totiž vcelku brzy došla šťáva.
---
Zářným příkladem krátkodobé revolty budiž Slovensko. Mezi nemnohé politiky, kteří se odvážili vznášet na úrovni eurozóny vlastní názory byli vloni slovenská premiérka Radičová a slovenský ministr financí Mikloš.
Připomeňme si, co psal Ivan Miklóš před rokem (5.5.2010, tj. v době, kdy Radičová a Miklóš odmítali první unijní pomoc Řecku) o "morálnom hazardu" v souvislosti se záchrannou půjčkou zemí eurozóny:

... "A nedajte sa mýliť argumentmi, že ide len o pôžičku a že ešte na tom dokonca aj zarobíme (Počiatek). Všetci vedia, že riziko nesplatenia týchto peňazí je veľké. Keby nebolo, tak by požičali banky, nemuseli by zaskakovať štáty eurozóny."...
Ivan Miklóš v rok starém článku nastínil několik scénářů vývoje, ze kterých mu vyplynulo, že nejhorší by bylo Řecko zachraňovat půjčkou od zemí EU. Proto také Slovensko půjčit odmítlo. Po roce, při druhém balíčku, už Ivan Miklóš mlčí a s půjčkou obdobného rozsahu jako ta první tedy mlčky souhlasí. Co se na jeho loňských argumentech změnilo, že nyní proti novému záchrannému balíku peněz pro Řecko nebrojí? Jestli něco, tak jenom k horšímu: pravděpodobnost nesplacení půjček se podstatně zvýšila.
Ale ano, ještě něco se dalšího se změnilo. Změnilo se Miklóšovo odhodlání vytrvat za svým správným názorem. Byl zlomen mašinérií, která by mu vinu za jakoukoliv budoucí nepříjemnost, každého řeckého žebráka i každého německého střádala s účtem u krachující německé banky omlátila o hlavu. Byl vystrašen drobnými náznaky tu a onde, co by se všechno mohlo stát Slovensku, kdyby on jako jeho představitel nesouhlasil s mainstreamovou politikou, i když je s ní osobně bytostně v rozporu.
---
Ale existují i jiné příklady časově omezeného hrdinství.
Jako další evropský politik, který se vzepřel EU (a vzápětí byl smeten), může sloužit i bývalý premiér Portugalska Jose Socrates, dlouhodobý odpůrce přijetí "záchranného balíčku" Portugalskem. Byl přesvědčen, že se jeho země může z krize veřejných financí dostat sama. Socrates však byl dostrkán (jak přiznal šéf portugalské bankovní asociace Antonio de Sousa) k žádosti o bail-out tím, že ECB a Bank of Portugal daly portugalským komerčním bankám jasné instrukce již nekupovat žádné portugalské státní dluhopisy.
Ke kompromisu ohledně mediálního zákona byl dotlačen (viz Maďarský parlament změnil mediální zákon podle požadavků EU) i zpočátku velmi vzdorující maďarský premiér Orbán (viz Maďarsko podle Orbána nechce měnit sporný mediální zákon).
Lehké to v současnosti nemá ani Antonis Samaras, šéf řecké opozice. Ten jasně prohlašuje, že nepodporuje mnohá opatření (např. zvyšování daní) přikazovaná EU-ECB-IMF trojkou jako podmínku pro další záchraný kruh Řecku a žádá jejich přehodnocení. Je zpracováván všude, kde se ukáže, aby svůj názor změnil. EU si chce posichrovat, že při změně vlády v Řecku se ta nová nebude snažit z drastických úsporných opatření vykroutit. Tak uvidíme, jak dlouho Antonis Samaras odolá.
O našich premiérech nemá cenu příliš ohledně vzdoru vůči EU hovořit. Topolánek změnil svoji původní rétoriku proti přenášení pravomocí na EU, jakmile se dostal do premiérského křesla. V té funkci protlačil naším parlamentem Lisabonskou smlouvu, která naopak pravomoci na EU v hojné míře přenášela.
A Nečas jde v tomto ohledu téměř v jeho šlépějích, i když je mu třeba přiznat, že jeden vzdorobodík má: nepřistoupení k Paktu pro euro plus. Více však při jeho křehké vládní pozici asi nelze ani čekat.
---
Ti představitelé menších států, kteří se snažili v minulosti dělat věci jinak, než byl mainstreamový názor Evropské komise, zatím téměř pokaždé neuspěli. Bude velmi zajímávé sledovat, zdali pohoří i Lewandovski a Polsko, které je přeci jen trochu vyšší váhová kategorie.

----

Dodatek 1.7.2011:

Pokání nastalo dříve, než jsem čekal ... VizLewandowski rows back on climate remarks