Tak se to nepovedlo; bezdomovec mezi nás nechce

 Ještě včera večer jsem se v blogu zamýšlel nad pomocí bezdomovci, který našel v popelnici novorozeně. Odpověď na některé mnou položené otázky přišla až nečekaně rychle, již dnes ráno. Zdá se, že se pokus nepovedl, nebo aspoň nedaří. Škoda. Je vidět, že nesledujeme pohádku, ale příběh ze života.

 Praha se pokusila podat bezdomovci pomocnou ruku k návratu do normálního života. Ten se ale dnes nad ránem pokusil utéct z ubytovny, která mu byla nabídnuta zdarma. Vyskočil z okna a přitom se zranil. Sanitka ho odvezla do nemocnice. Místo zaplacení poplatku za lékaře zde napadl zdravotnický personál a skončil na psychiatrii v Bohnicích. Dost rychlý spád věcí a pořádné vystřízlivění z euforie, která byla až dosud s příběhem spojená.

 Tohle vyústění vlastně ani není překvapivé. Přiznám se však, že jsem ho tak rychle nečekal a dokonce bezdomovci docela věřil. Bohužel asi neopodstatněně.

 Člověk roky žijící na ulici a živící se vybíráním komunálního odpadu se najednou ocitl prakticky v záři reflektorů. Zástupy novinářů dychtících po senzacích a žádajících rozhovory. Setkání s různými váženými osobami v černém obleku a s kravatou. Z bezdomovce se stal v podstatě VyVolený a mediální hvězda proti své vůli. Jeho každý krok je sledován médii.

 Nebylo by mu lépe u té popelnice? Asi ano. Extrémní svoboda je něco, čeho si právě bezdomovci užívají daleko větší měrou než všichni ostatní. Médiální zájem vzniklý přes noc zvládají těžce i průměrní lidé žijící normálním životem. A chtějte tohle po bezdomovci se svérázným životním stylem

 Když to tak chce, tak to má mít, řekne si po dnešní zprávě spousta lidí a mávne nad celou událostí rukou. Ať si teda zůstane na ulici. Hotovo, vyřešeno ku prospěchu všem... Opravdu?

 Možná si neuvědomuje, že jsme to spíš my běžní lidé, kdo tímto ztrácíme víc. Náprava bezdomovců je daleko více v našem zájmu, než v jejich. Protože právě nás obtěžuje jejich žebrání i zápach v prostředcích MHD. Jejich vyspávání na lavičkách a na chodních. Jsme to my "normální", kteří v tomto případě prohráli. Nebo vás baví procházet rajony bezdomovců? Pustíte své děti do parku okupovaného "houmlesáky"? Sednete si vedle nich v metru? Na zahraniční turisty to také valný dojem asi neudělá, že? A to už jsme hnedka u příjmů z cestovní ruchu a tím pádem u ekonomiky.

 Co tedy vlastně s nimi? Jejich žebříček hodnot je lety tuláctví zdeformovaný. Co je pro nás odměnou, oni vnímají jako trest. A naopak.

 Když normálního člověka vyhodíte na ulici a dáte mu do ruky stokorunu, co udělá? Patrně to první, co ho bude zajímat, je sehnat si bydlení na nejbližší noc. Bude za něj ochotný dát celou tu stovku, nedovede si totiž přespání na nádraží vůbec představit.

 Dáte-li mu jí ale po deseti letech žití na ulici, jeho chování už je úplně jiné. Již tisíckrát spal venku, tak proč to neudělat znova. Než aby utrácel za takovou zbytečnost, jako je ubytovna (vždyť se bez ní obejde), koupí si lahev vodky. Může to být stále ten samý člověk co předtím. Není to beznadějný případ, jen roky života v sociálním vyloučení úplně převrátily jeho preference a uvažování.

 Jediným řešením je tedy snad akorát změnit životní hodnoty lidí bez domova. To je ale ještě o hodně těžší, než jim nabídnout zdarma ubytovnu. Úsilí evidentně nemůže probíhat za zájmu agresivních novinářů.  Je to mravenčí práce s nejistým výsledkem. Primátor Bém ani další politici se na ní zřejmě tolik nezviditelní, jako v tomto případě.

Co nám pomůže to nevzdávat, je vědomí, že bezdomovce chceme vrátit do společnosti především v našem vlastním zájmu! A to i přesto, že oni o to nestojí.