Dvacet minut? O moc víc mi zřízení nového blogu netrvalo. A stačí k němu pouhé internetové připojení. Cesta pro distribuci vlastních myšlenek a názorů nikdy nebyla tak snadná. Až to skoro děsí.
Ještě v roce mého narození a vlastně ještě i pár let po něm bylo pro běžného smrtelníka nemyslitelné, aby si mohl jen tak napsat něco pro širokovou veřejnost. Jistě, poslat příspěvek do novin se dalo, ale... žádná redakce papírových novin nikdy nemohla vydat každou blbůstku. Tím byl zajištěn jakýsi filtr, v němž uvízly všemožné slátaniny a dál mohlo projít jen dílka s jistou kvalitou. A lidé se sami zamýšleli, zda mají v šuplíku tak kvalitní článek, aby to stálo za to zkusit poslat do nějaké redakce. Většina pisálků pak z respektu před oním filtrem raději dospěla k názoru, že ne.
I když při čtení novin je vidět, že je to filtr jako u cigaret- stejně jím pronikne ještě hodně škodlivého.
Problém dnešních blogů se skrývá v jeho hlavní přednosti - je to tak snadné! Vydat se může všechno, nikdo neschvaluje obsah ani rozsah, tak co bychom se snažili. Je jasné, že celková kvalita blogů pak těžko bude valná. Kvalitní příspěvky zapadnou v moři plevelu.
Přesto si myslím, že blog je dobrá věc. Je to obrovká příležitost pro každého, dnes už se nikdo nemůže vymlouvat, že nedostal příležitost ukázat své schopnosti něco napsat! Tak tedy i já se rozhodl svou šanci využít. Doufám jen, že se nestanu tím zmíněným plevelem.
To nejhorší, co člověka tady může potkat je, že karma i návštěvnost blogu se budou nebezpečně blížit nule. Na rozdíl od podnikání, blogaření jen těžko skončí v dluzích a s exekucí na krku. Tím nejhorším výsledkem bude zjištění, že spisovatel ani novinář se ve mě prostě vážně neskrývá. No co, vím o sobě i horší věci, takže tohle už nějak rozdýchám.
Pak stačí jen svůj svůj blog zrušit a zavřít. To bude hotové ještě na méně než 20 minut.
A zas bude míň, o jednoho blázna...
