Sázíte rádi, třeba na sport? Pokud ano, tak rozhodně také patříte k těm, kteří na na sázení neprodělávají. To jsou totiž bylo mého soukromého průzkumu všichni sázející.
Sázení je celkem oblíbená činnost. Ještě jsem nepotkal sázkaře, který by mi přiznal, že do sázek už vrazil tolik nebo tolik peněz. Ať se bavím o sázení s kýmkoliv a zeptám se, jaká je jeho finanční bilance za dobu sázení, odpovědi jsou jako přes kopírák: "No, jsem tak akorát trochu v plusu" nebo v krajním případě někdo sem tam připustí, že je na nule. Zajímavé. Z čeho mají ty sázkové kanceláře takové zisky, lámu si hlavu si pokaždé.
V Praze je pobočka nějaké sázkové kanceláře prakticky na každé stanici metra, na některých třeba dvě. A spousta poboček všude jinde, že by se jich ani člověk nedopočítal. V každé pracují zaměstnanci. O zákazníky bojuje řada společnsotí, každá má bookmakery, management. V branži tak pracují spousty lidí, provoz poboček něco stojí. K tomu firmy stihnou podporovat všechny možné sporty, sportovní kluby i sportovce. Největší firmy nalévají do fotbalu a hokeje ročně desítky milionů korun formou sponzoringu. A po tom všem ještě stihnou vydělávat. Kdyby neměli zisk, asi by jich v neexistovalo tolik, jejich počet navíc rozhodně neklesá. Tak kde se všechny ty peníze berou?
Jedinými příjmy sázkovek jsou peníze sázkařů. Ale jakto, když každý sázkař, se kterým mluvím, se dušuje, že on na sázení netratí? Matematická záhada! Vsadil bych se, že vysvětlení bude spíše v neochotě sázkařů připustit si, že jejich záliba rozhodně výdělečná není. Přiznat, že sází a prohrává, to by byl před kamarády přece za blbce! A možná, že si sázkař ani sám neuvědomuje, jak jeho několikrát týdně sázené tikety odlehčují peněžence. Nějaká ta výhra jednou za čas to nezachrání. Ta jen povzbudí do dalších sázek.
Ono sázet na sport, ale i věci podobné, totiž není žádná legrace. Když mi bylo 18, taky jsem to chvíli zkoušel. Počet tiketů, které jsem tehdy podal, byl zhruba 5 až 10. Vyhrál jsem jednou, když moji milovaní fotbalisté Blšan uhráli na půdě Baníku Ostrava remízu 0:0, jak jsem předpokládal (nebo spíš doufal). Obdržel jsem sumičku něco málo přes sto korun (nesmějte se, hrál jsem pro zábavu !), kterou jsem pak zase bleskurychle sázkovce odevzdal v dalších pokusech. Blšanům už se dál moc nedařilo a já neměl to srdce si vsadit proti nim :(
Brzy mi došlo, že se můj finanční souboj se sázkovou kanceláří vyvíjí v můj neprospěch a že peníze se dají opravdu utrácet jinak. Od té doby, už tak tři roky, jsem si nevsadil. A že jsem o tom párkrát uvažoval.
Víte, já bych to sázení úplně pochopil. Kdyby sázkaři hledali ve své zálibě hlavně zábavu, prostě hru, která je něco stojí, ale pocity ze hry jsou dostatečnou protislužbou, kterou za to dostávají. Když si s kamarádem zaplatíte tenisový kurt, aby jste na něm sehráli zápas, nejspíš si ho neplatíte proto, že chcete porazit kamaráda, ale proto, že si s ním chcete zahrát. Výsledek už pro vás tak podstatný nebude, i když pochopitelně budete chtít vyhrát.
Očekával bych totéž od sázkařů. Ale když se zeptám většiny z nich, proč sází, odpověď mě zaskočí. No přece abych na tom vydělal peníze! Málokdy mi někdo řekne, že sází pro radost a napětí.
Mnoho lidí sází proto, že věří různým historkám o borcích, kteří si sázením na sport dokáží vydělat na živobytí, nebo dokonce takovým, že nějaký pán si už z vyhraných peněz postavil dům. Já tipuji, že tyhle historky vznikají kdesi v PR odděleních sázkových kanceláří. Moc tomu prostě nevěřím. Vyhrát se dá jednou, dvakrát, ale pak přijdou nutné porážky. A těch bude zaručeně víc. Nepomůže vám, ani když budete danému sportu rozumět.
K sepsání blogu mě přivedla debata s mým kamarádem, který mi před pár dny ukazoval tři tikety na poslední tenisové zápasy v Davis Cupu. Zasvěceně vysvětloval, proč dal na toho a toho, že ten má super formu. "To je přece jasné, že Simon porazí Berdycha, vždyť ten už dlouho nic nehraje! No a Djokovič ten teď vyhrál Dubaj. Toho Ferrera smete v klidu..." vysvětluje mi a už se těší, jak si v pondělí půjde pro výhru.
Jenže Simon si s Berdychem neporadil a ani Djokovič Ferrera nesmetl. A když k tomu Bohemka ukope remízu v Brně, což fakt nikdo nečekal, může se kamarád se všemi vsazenými penězi rozloučit. Ale nejspíš už má vsazeno na další zaručené zápasy, kde se mu to, jak sám věří, bohatě vrátí. Ta Slavia ten Baník přece musí porazit, to jsou jasné peníze! No tak uvidíme...
Pokud sázíte rádi, protože vás baví hra a napětí, nezbývá, než popřát hodně štěstí. Pokud sázíte kvůli penězům a vidíte to jen jako cestu, jak si přivydělat, pak je mi vás, sázkařů, trochu líto. Sázkové kanceláře mají moc dobře spočítáno, jaké kurzy vypsat, aby z dlouhodobého hlediska dokázaly své zákazníky spolehlivě obírat.
Lidé postupně prosázejí tisíce, aby vyhrály stokoruny. Nejsou schopni přestat, protože každá malá výhra je povzbudí k dalším pokusům, které už úspěchem neskončí. Snad to s nimi špatně nedopadne. Většina lidí to ustojí jen s tím, že prostě část měsíčního příjmu nechají v tiketech. Ale jsou i případy daleko horší. Závislost na sázení rozhodně není něčím neznámým a psychiatři by mohli vyprávět...
Než zvedneš sázky, zpomal a přemýšlej, štěstí má svou cenu, kterou drží ve svých dlaních, bookmakeři sázkových kanceláří...
