Tímto článkem bych chtěl vyjádřit uznání, nikoliv však poděkování, médiím a novinářům celého světa. Prokázali svou moc a podařilo se jim společnými silami během několika měsíců uvrhnout světové hospodářství do recese.
Nemine den, kdy bychom se nedozvěděli aktuální informace o krachu dalších firem, pozastavování výroby, propouštění zaměstnanců a zhoršení ekonomických ukazatelů jak u nás, tak ve světě. Dnes jsem si už mohl přečíst i o tom, jak jsou plné ordinace psychiatrů. Počítám, že brzy přijdou zprávy o přeplnění blázinců, dozvím se, že vyšetřovatelé sebevražd nestíhají, pohřební ústavy pracují nonstop a po celé zemi se musí budovat nové hřbitovy pro lidi, kteří si v důsledku krize sáhli na život. V další fázi pak lze očekávat informace o tom, že chudší lidé už nemají ani na jídlo a začínají umírat hlady.
Cynické? Ano. Ale takhle se více méně chovají média.
O hrozbě ekonomické krize začala informovat v době, kdy ji ještě skoro nikdo v Česku nijak nepocítil. Lidé však postupně dostali strach. Neustálé opakování toho, jak je situace čím dál horší a že hůř ještě bude, změnilo chování spotřebitelů. Ačkoliv většina lidí v tu chvíli ještě nepocítila žádné zhoršení své situace, ze strachu z budoucnosti začali omezovat některé investice. Velké nákupy, například automobilů, pro jistotu, pod vlivem mediálního strašení, odložili na později.
Ač nejsem ekonom, jsem hluboce přesvědčen, že pokles poptávky po automobilech nebyl ani náhodou způsoben dopadem ekonomické krize, nýbrž strachem vyvolaným médii. Automobilky celého světa zaznamenaly pokles poptávky a musely začít omezovat výrobu. Přišlo první propouštění nejen v automobilkách, ale hlavně u průmyslových podniků, které pro ně dodávají. Média o tom ihned informovala ve stylu "Pozor, už je to tady a bude hůř !!!", čímž opět zvýšila strach lidí a upadnutí do začarovaného kruhu je na světě.
Výsledkem je, že z hrozby se stala realita. V některých regionech už skutečně začala růst nezaměstnanost, lidé skutečně začínají mít méně peněz a teď už budou muset šetřit skutečně, nejen kvůli strachu. To samozřejmě přivede ke krachu další firmy, které nebudou mít odbyt, přijde další propouštění, růst nezaměstnanosti a tak dále. O všem se dozvíme zase od žurnalistů.
Dnes není nejmenší pochyb o tom, že by média teoreticky dokázala vyvolat hospodářskou krizi kdykoliv by chtěla, aniž by k tomu byl jediný ekonomický důvod. Stačí vydat pár poplašných zpráv a pak už se to poveze samo pověstným dominovým efektem.
Kdo tedy vlastně současnou ekonomickou krizi vyvolal? Byly to skutečné ty prokleté americké hypotéky, poskytnuté ekonomicky slabým domácnostem? Na počátku ano, ale reálnou podobu krizi dala až mediální kampaň. Kdyby hypoteticky média neexistovala, zřejmě bychom o žádné krizi nevěděli a ta by ani nenastala. Mediální svět působí jako dokonalý zesilovač, jenž umí na počkání udělat z komára velblouda.
Je smutné, že právě média krizí zasažena zřejmě jen tak nebudou, protože čím horší situace nastane, tím více poroste hlad po informacích, tedy po produktu novinářů. Ti hlavní viníci se tak budou moci smát, že by obyvatelstvo nemělo ani na noviny, se asi nestane.
Na závěr mě napadá jedna jistě trochu kontroverzní myšlenka. Možná by vážně bylo lepší, kdyby všichni lidi přestali číst ekonomické zprávy a místo toho kupovali jenom bulvár a zajímali se o aktuální partnerské vztahy našich celebrit. Pokud bychom se všichni zajímali pouze o chlapy, se kterými to táhne Iveta Bartošová, o žádné ekonomické krizi bychom se nedozvěděli, ta by proto asi ani nenastala a byli bychom spokojení.
V rámci snahy o uklidnění situace se tedy okamžitě po dopsání tohoto článku přesouvám do rubriky Revue, kde hodlám okomentovat porod Lucie Borhyové a milá ekonomická krize ať mi laskvavě vleze na záda... Udělejte to také tak, jinak hrozí, že za půl roku fakt nebudeme mít ani co jíst!
