Usmaž se v pekle, křičel dav na australského kardinála

Církev se vší zbožností vnášenou do kostelů, církev jako poslední instituce pro věřící v nouzi. Církev i se svou sakristií, v níž se po mši děly hrůznosti na dětech, aniž by se Ježíš Kristus pohoršeně na kříži byť jen pohnul.

Aktuálně se ze zneužívání nezletilých zpovídá před světskou spravedlností i světem samotným australský kardinál George Pell, třetí muž po papeži ve Vatikánu. Jednoduše řečeno, církevní hodnostář nejvyššího řádu, jehož domácí rozhněvaný dav nyní označuje jako neřáda nejvyššího řádu. Usmaž se v pekle! je už jen nejmírnější přání veřejného pranýře.

Církev tak vstupuje do dlouhého stínu lidského opovržení a není to poprvé. Čas od času prosáknou na světlo boží podobné excesy, páchané na dětech. Zamlčování těchto kauz slovutnými hodnostáři a ničení důkazů působí na nevěřící jako červený hadr na býka. Umocňuje se tím jen přesvědčení, že i kněz je hříšná nádoba, navíc nejzavrženíhodnější podoby. Pohledem vztahu k církvi na západ i na východ od nás je tamní společnost o několik řádů zbožnější než ateistické Česko. Tím pádem i citlivější na tyto kauzy.

Kněží tak budou mít svým věřícím hodně co vysvětlovat a že to půjde ztěžka, není třeba příliš spekulovat. Což je jedna strana monstrance, ta druhá jsou oběti samotné. Mnozí z nich jsou už ve věku dávno dospělých lidí, kteří si svá traumata prožívají dodnes. Nejsou paradoxně těmi, kdo už by tehdy volali o pomoc. Byli to provinilí kněží, kteří je zastrašovali pobytem v pekle a zmanipulovanou dětskou duši brali jako prostředek svých nechutných sexuálních potřeb.

Kardinálu Georgi Pellovi hrozí padesátiletý trest. Je to ale jedinec, kterého neodhalily jeho oběti, ale náhodní svědci. Taky to byly děti, které zvědavost, jak asi chutná mešní víno, zavedla do sakristie kostela. Tam viděly, co viděly, a rovněž jim dlouhá léta trvalo než se ze šoku vzpamatovaly. Že spravedlnost i neštěstí nechodí jen po horách, ale i po lidech, tak aspoň dostála svému obsahu.

Že pozdě, ale přece? Pozdě v každém případě, protože vysoký věk kardinála a jeho možné pokání ve vězeňské cele už bude všem jen pro smích. Měl být za mřížemi o celá desetiletí dříve. A přece se točí, v tomto případě svět jiných kněží, na které světská spravedlnost kvůli stejným excesům zatím nedosáhla, nebo už nedosáhne. Nezmění to ani papež, ani ten na nebesích, v jehož jménu vzývají v kostelích k pokoře a pochopení. To druhé nechť raději ze svého zpěvníčku na dlouho vynechají.