Budování hradu 6

Přes týden jsem se na hradě jen párkrát zastavila, aby věděl, že jsem, a také abych zjistila, co mi zase bylo ukradeno. Pokud svítí zvonek červenou diodou, je vše v pořádku, neboť kdyby chtěli vykutat kabely ze zdi, udělají zkrat a zvonek by nesvítil. Takže vždy ještě než jsem vešla, zvonek uklidnil mé rozcuchané nervy (sice nezvoní, ale svítí).  

Makléř, který již od února zajišťuje opravu pukliny a ještě nic nezajistil, mi opět přestal brát telefony – sice mi nabil kredit, abych mohla telefonovat, ale za to dělá mrtvýho brouka. Konečně jsem pochopila (asi jsem byla osvícena duchem prozřetelnosti), že je to jeho přirozenost. Pokud něco nezajistí, či nesplní, co má, tak zpočátku lže, pak ještě lže a pak radši dělá, že není.

Nabídnul mi totiž svého spolužáka, který vlastní stavební firmu, že mi onu puklinu opraví. Napřed se čekalo tři týdny na statika, potom to spolužák dva týdny zpracovával, a když z toho vylezlo rozkopání a sešroubování celého domu, padla jsem do vývrtky. Ze zoufalství jsem si okousala všechny nehty a přemýšlela, co mohu dělat. Na nikoho jsem kontakty neměla, statika jsem již před tím našla v telefonním seznamu a ten slíbil, že pojednání opraví pouze na podkroví – ale při jeho dodacích lhůtách to vidím tak na vánoce.

Tak jsem si na internetu našla firmu a kontakt na milého spolužáka a oslovila jsem jej sama. Ano – přesně tak – oslovila jsem jej, pak byl několikaminutový rozčilený monolog pana stavitele a než mi praštil telefonem, stačila jsem ještě pípnout, že děkuji. Z jeho monologu jsem pochopila, že mi udělal kalkulaci, že mi doporučil oknaře, ale že nikdy netvrdil, že sešroubování domu jeho firma bude realizovat, že je to spíš práce pro zámečníky a on stejně nemá čas, neb už má stavební sezónu.

Zůstala jsem stát celá zkoprnělá a koukala jak puk, protože mi ihned došlo, proč pan makléř nekomunikuje, a zároveň jsem si uvědomila svoji bezmocnost, protože asi i ostatní stavební firmy už mají sezónu.

A tak mi nezbývalo, než vše vzít do vlastních rukou. Vyrobila jsem poptávku s fotkou pukliny hradu a rozeslala ji asi tuctu okolním firmám, zda jsou schopny můj hrad stáhnout. Haha – to, že nemám peníze, neb jakýsi bankovní kretén podmínil spuštění mého úvěru na rekonstrukci opravou pukliny (a nenapadlo jej, z čeho ji asi tak zaplatím), to jsem preventivně nikde neprezentovala. Až najdu firmu, co opraví puklinu, začnu shánět finanční zdroje.

Taky vědoma si toho, že mé výdaje o pár tisíc převyšují moje příjmy, jala jsem si hledat práci. Jo, mohla bych přes internet prodávat šperky, bylinky, kosmetiku ajánevímcoještě, ale o pořádnou práci jsem nezavadila. Tak jsem se alespoň přihlásila k odběru reklamních e-mailů za deset haléřů za kus – no, už mám za dva týdny vydělané tři koruny – taky peníze.

Ale taky jsem narazila na jakési placené psaní článků. Stále nevím, o co jde, kde se moje články budou prezentovat, ale vím, že jich musím napsat minimálně osm týdně a odměna je v rozmezí do sta korun za článek, což by mi vyrovnalo příjmy s výdaji. Přihlásila jsem se tedy do konkurzu a dostala jsem za úkol napsat popis zděného komínu, popis nerezového komínu a reklamní leták, proč by lidé měli kupovat zrovna naše komíny. Rozsah to mělo mít asi necelou stránku. Navíc ty články měly být odlišné. A tak jsem celé odpoledne studovala na netu komíny, až ze mne cosi vypadlo. Hehe, a protože články měly být odlišné, napsala jsem jakýsi popis nerezového komínu, zděné komíny jsem pojala jako popisné úsměvné povídání a reklamní leták jsem napsala ve verších a ještě jsem podotkla, že devětset znaků na reklamní leták je příliš, neboť takový leták má být věcný, krátký a poutavý.

A tak jsem kupodivu postoupila do užšího výběru s tím, že se jim mé psaní líbí a dostala jsem poslední úkol – opět popis 1. satelitu, 2. satelitního přijímače. A už jsem zase řádila na internetu a sháněla vědomosti…

Nojo, ale když jsem si včera večer šla k hospodáři pro pejska, ohromil mě otázkou, zda dnes půjdeme kutat na hrad. Neměla jsem to v úmyslu, neb na hrad začínám být mírně alergická a články, které by mi doplnily zdroj obživy, musím sesmolit do zítra. Navíc jsem chtěla dopsat na dnešní večer drabble, ale zároveň jsem si uvědomila, že pomocnou ruku není radno odmítnout – a tak jsem kejvla.

Hospodář pokračoval ve škrábání načatého stropu a já zase lámala tvrdé bílé cihly titanovým majzlíkem pro dalších pět zásuvek a pokračovala v kutání elektrického řadu. Noooo, už umím vysekat do zdi hezkou rakvičku a přišla jsem i na to, jak ten majzlík postavit, aby se mi ta cihla sama štípla. Dyť povídám, já než ten hrad dokutám, tak budu profesní řemeslník.

Ale první popis jsem ze sebe vysoukala už ráno, drabble je taky dotvořeno, tak snad zítra došmudlám popis druhý a – držte mi palečky, ať mě, coby jakéhosi redaktora, přijmou, protože se mi vyrovnají příjmy s výdaji a banka můj hrad nedostane.

A banka můj hrad nedostane!

Nene…!