Budování hradu 26

fotky: https://skydrive.live.com/?cid=FC13CA55C5B828B8&id=FC13CA55C5B828B8!1781&sc=photos celkové: https://skydrive.live.com/?cid=FC13CA55C5B828B8&id=FC13CA55C5B828B8!1781&sc=photos#cid=FC13CA55C5B828B8&id=FC13CA55C5B828B8!105&sc=photos  

Příchod nového roku jsem oslavila ve společnosti psa a hradu. Napadlo mě totiž, že vůbec netuším, jak náruživě mí hnědoocí sousedi vítají přelom letopočtu, a najednou jsem dostala strach, že mi hrad lehne popelem díky dřevěnému přístřešku a přistávající rachejtli na něm., a rozhodla jsem se být přítomna.

Vehementně jsem se na tento krok připravovala. Napřed jsem dokutala obklady v koupelně, pak jsem vynesla asi třicet kýblů odpadu, nato jsem celý hrad ometla  a umyla. Koupila jsem  rum a šampus, dovezla nafukovací matraci, peřiny a malou televizi, nezapomněla jsem na teplou noční košilku. Plechového miláčka jsem preventivně zaparkovala v muzeu v garáži, vyfasovala proviant od hospodáře, vzala psa a hurá na hrad.

Hlavní jídelní, kulturní i spací stan jsme ustanovili v kuchyni. Pod okno jsem lupla madračku, vyrobila z lampičky  přikryté utěrkou „intimčo“, pustila televizi, popíjela grog a sledovala cvrkot za oknem. Hnědoocí chodili sem a tam, tam a sem a já je sledovala ostřížím zrakem zpoza okna a tetelila jsem se neskonalou radostí svojí noční přítomností na hradě. Bylo to velmi tajemné a zároveň k „zulíbání“ – trávila jsem svoji první a významnou noc na hradě – přelom roků.

O půlnoci to vypuklo. Krajní sousedi poslali k hradu asi tři rachejtle a pak sledovali ohňostroje. Hrad má takovou pozici, že jsem mohla sledovat většinu ohňostrojů ve městě. Viděla jsem jich asi sedm a byla to úžasná podívaná. Otevřela jsem šampus, podrbala psa a přiťukla si s hradní zdí na šťastné spolužití – hrad jenom zavrněl.

Zbytek noci jsem strávila na levoboku, protože psí Véna mi postel sprostě okupoval a já neměla to srdce ho vyhodit., a kdybych se chtěla otočit, tak by spadnul.

Dopoledne Nového roku jsme trávili úklidem „po mejdanu“. Postel a spací propriety jsme uložili ke kulatému oknu a hrad připravili na další kutání.

Během týdne hospodář doštukoval obývák a o víkend jsme v něm dodělali betonovou podlahu namísto odkutaného schodu, takže druhá cimra je nahrubo připravena k mému jemnému estetickému doladění, což je obroušení vyhřezlých štukových kamínků, dopoložení korkové podlahy získané odkutáním korku ze zdí, všeobecné penetraci a malování.

Ale to nelze, neb sotva vyrobí obkladač koupelnu, jde se kutat kuchyň a ta bude do obýváku prášit.

Také jsem zjistila, že mám zřejmě ucpaný další odpad a to odpad kanalizační. Projela jsem škopek hydroxidem a po prolití pěti škopků se voda zastaví a trčí a trčí. Nikdy se mi to nestalo, ale já taky nikdy nepustila do odpadu pět škopků, takže jsem si nemohla všimnout. Pokud je to opravdu ucpané – dle mého na hraně domu a uliční kanalizace, půjdu na magistrát tentokrát umytá, nalíčená a milá, neb netuším, zda to ještě není v mém vlastnictví a případného čistícího „krtka“ bych  nemusela zaplatit já.

Objednaný obkladač dnes oznámil, že má rozbité auto, takže se o den posouvá, objednaný truhlář dnes neoznámil nic, přestože se měl ozvat na osazení půdních dvířek – jeden ze dvou zbývajících ztrátovodů tepla – druhý pohlcovač tepla je sklepní okénko (zatím je tam polystyrén) a původní sklepní dveře (nové už čekají).

Nespolehlivost řemeslníků řeším tím, že si najdu na netu jiné a leckdy i levnější.

Maně mi napadá – až budu přestavovat další dům, půjde to jako na drátku, neb já již budu zkušený investor a v mobilu budu mít spoustu kontaktů na spolehlivé a kreativní řemeslniky.

Jen je k tomu potřeba asi víc životů, aby to jeden stihnul…