Budování hradu 21

Čím začít? V práci jsem dostala bezúroční finanční půjčku – dobrá injekce; mezitím došla i prvá část úvěru, takže jsem mohla umořit debetní karty… Klempíř si minulý týden zatloukl poslední hřebík a ukončil práci. Bravoooo, venkovní část hradu je už dočistadočista opravená. I zbylá vyměněná okna teple odrazují podzimní sluneční paprsky.  

Bylo třeba vyvézt stavební rumy. I vzpomněla jsem si na souseda, co se rád ukazuje, že mi nabídnul pomoc a jala jsem se ho oslovit, protože nakládání bikranky  hospodář odmítnul ze zdravotních důvodů.

A tu, jak jsem jela k hradu, jsem souseda potkala. Otevřu okénko u auta a křičím: „Dobrý večer, sousede, potřebovala bych pomoct!“ A on na to, že odvede domů psa a staví se – nestavěl se dodnes. Ale zrovna šel kolem městský policista, co má tuto čtvrť na starosti, tak jsem se mu svěřila se svým problémem nakládky odpadu a on mi nabídnul syna. Perfekt! Syn, študák, mi dnes za pětikilo bikranku naložil a nahlásil se do trvalého pracovního brigádního poměru.

Taky potřebuji dodělat elektriku – můj elektrikář se transplantuje a pokud se zadaří, bude živej až v únoru, takže jsem oslovila šéfa údržby na mém pracovišti a on mi jednoho klučinu doporučil. Překutala jsem přívodní kabel, protože obešel komín a překážel při budoucím zazdívání půdních dveří – z překážející lišty jsem ho odkutala – a bude zazděn do komína – hospodář řek‘, že to komínu nevadí. A nový elektrikář řekl, že si s tím poradí…

Sádrokartonář mi přislíbil svoji pracovní účast i s truhlářem kolem půlky měsíce, což je právě teď, ale nikdo se mi zatím nehlásí. Plynař slíbil zakotlování hradu koncem října, ale zapomněl říci, kterého roku…

Neva, nám (mně a psům) je na hradě dobře. Hospodář musí ukojit svoje klienty, kteří řvou, že chtějí do zimy cosi a cosi doopravit, dozdít a vystavět, takže já mezitím mohla udělat „muzeum“ fotogenické, neboť sestra našla dalšího makléře, kterej tvrdil, že nám to prodá, ale chtěl vlastní fotky, takže jsem musela kopnout „hovna po gauč“, aby se mohlo fotografovat – no půl roku tam chodím víceméně jen spát, vařit a prát – taky to dle toho vypadalo.

Jo a nakonec jednu perličku. Čekala jsem do konce týdne na objednání bikranky – až, zda se účast syna policisty potvrdí. Jenže v rámci kopání hoven pod gauč a následné fotodokumentace muzea mi nějak unikl časový limit a až kolem čtvrté odpoledne jsem začala zjišťovat přítomnost brigádníka. Poté, co mi byla potvrzena, jsem začala shánět onu bednu. Leč naposledy oslovená firma měla plno, doporučila mi Technické služby, tam se mi ale v pátek ve čtyři odpoledne vysmáli. Hopla jsem na internet do místního inzertního plátku a zavolala první odvozové firmě,co mi padla do oka. Bednu přislíbili, ale měla jsem poslat SMS s adresou; nu, tu jsem poslala a měla jsem radost, jak jsem to vše pěkně zařídila.

Za půl hoďky mi volá jakýsi pan Hruška, že ode mne dostal podivnou SMS ohledně jakési malé bedny a zda jsem se nespletla. Boží to člověk. Já jsem totiž v telefonním čísle vyrobila přesmyčku a na místo devítky jsem to poslala na šestku. Pán byl natolik pečlivý, že mu došlo, že tato zpráva nepatří jemu a byl tak laskavý, že mne na můj omyl upozornil. Nebýt jeho vstřícnosti, tak na tu bednu čekám a čekám a čekám…

Hehe, na hradě, či kolem něho, se stále něco děje – protože to tam žije (kam se hrabe Mattonka)