Budování hradu 17

tak jsem sesmolila další budování; nové fotky jsou především na: https://skydrive.live.com/?sc=photos&cid=fc13ca55c5b828b8#!/?cid=fc13ca55c5b828b8&sc=photos&uc=14&id=FC13CA55C5B828B8!1085!cid=FC13CA55C5B828B8&id=FC13CA55C5B828B8!480&sc=photos a taky nově - psi na hradě: https://skydrive.live.com/?sc=photos&cid=fc13ca55c5b828b8#!/?cid=fc13ca55c5b828b8&sc=photos&uc=14&id=FC13CA55C5B828B8!1085!cid=FC13CA55C5B828B8&id=FC13CA55C5B828B8!1085&sc=photos

Málem jsem přišla o hospodáře – ne, že by mi ztráta jedovatýho zdědkovalýho chlapa až tak vadila, ale přišla bych především o řemeslníka. To totiž někdo z horních sousedů chtěl podřezat strom a ono mu to spadlo na elektrické vedení. A v tu ránu šel všude plamen a přes náš dřevěný přístřešek vedou dráty z jedné ulice do druhé a hospodář zrovna na přístřešku pracoval a najednou nad ním ohnivá čára a padaly hořící dráty. Tak rychle prý ze žebříku ještě nesjel.

Velmi jsem se před týdnem bránila své poradkyni podepsat pojistku na hrad s tím, že na to nemám a že se nic nestane. Přesto jsem cosi podepsala a doufám, že je to platné. Vždyť hořící dráty dopadly na můj dřevěný přístřešek a ten taky mohl chytit a od něj celej hrad. Zase při mně stáli andělíčkové – zachovali mi jak hrad, tak výkonnou pracovní sílu.

Klempíř stále chodí jak noty na buben, pro změnu ho bolel zub a další den si potřeboval odpočinout. Následující den dělal přípravu. I dnes chtěl chybět, ale hospodář ho přinutil „svinským krokem“, a tak raději dorazil – on hospodář dokáže být nepříjemný i na kámoše, když ho nakrknou, a servítky si nebere.

Elektrikář se zastavil, aby prošrouboval staré trámy přístřešku s novými a nad mým nápadem, dát ledničku do předdvoří, jen kroutil hlavou. Tvrdil, že v zimě tam bude minus patnáct stupňů a že tam budu mít vše zmrzlé. On ten pacholík asi neví, že lednička je teplovzdorná, v létě v ní taky přeci není plus třicet; takže když bude venku minus patnáct, v lednici bude stále plus šest. Ale já se ho neptala na názor, já se ho ptala, co mám kde vykutat, aby tam mohl natáhnout dráty na zásuvku. No, málem jsem ho zabila.

Magistrát má stále vyhřezlý kanál u mé zdi a kdykoliv volám patřičného referenta, vždy má dovolenou; zřejmě nafukovací. A já mám haldu magistrátního betonu u zdi.

Jo, taky si někdo mým jménem, ale chlapským, a moji adresou hradu, stěžoval na obor životního prostředí, že blízký autobazar znečišťuje okolí a tak. Zjistila jsem to tím, že jsem našla ve schránce doručenku a i dopis na jakéhosi Jiřího, příjmení mého, adresou mého hradu. No to jsem velmi zvědava, kdo u mne bydlí. Odpověděla jsem na daný e-mail referentce životního prostředí, že jde zřejmě o omyl či podvod, ale e-mail se mi zatím vrátil jako nedoručitelný – no uvidíme, kterej soused si mne vybral jako záštitu svého jednání.

Na hradě a okolí se teda dějou věci!

Do toho všeho se musela zpracovat úroda ze zahrádek, takže se sem tam zavařovaly okurky, pak se dělalo lečo, a protože jsme koupili nějak víc paprik, tak se ještě plnily zelím, mezitím dozrály další rajský, tak se bude dělat kečup – no, to zase budu mít celou kuchyň poprskanou, už se těším…

A co je hotovo?

No zvenčí skoro už všechno. Ještě se doklempířuje a dookapuje přístřešek, opraví se průhledy, vyspraví se polámaná lepenka, doomítkuje se pravý a zadní štít hradu a jde se na vnitřek – konečně!

Miluji svůj hrad, miluji svého hospodáře, bez něj by hrad nebyl.

Taky jsem chtěla hrad zakonzervovat, protože došly peníze. No, za dvěstě tisíc na rekonstrukci, co se udělá, když okna stála stovku, zeď třicet a oprava pukliny dvacet pět? Nojo, ale já zjistila, že když prokážu zhodnocení domu, že mi popustí další úvěr. A tak odhadce udělal dodatek odhadu, fotodokumentace stavby letěla do banky a opět poradkyně makala o sto šest. A vypadá to na pár set tisíc – nooooo, a tak jsme naplánovali ústřední topeníčko, výměnu zbylých oken, zateplení schodiště, odvodnění sklepa a drenážování sousedovy srážkové vody, neb ta mi protýká zdí. Tak teď mi držte všichni palečky, aby to prošlo. Kde vemu na splátky, to je věc jiná, já potřebuju dobudovat hrad.

Při ultrazvuku mi paní doktor nic nenašla; tvrdila, že jsem mohla mít potrhaná vlákna, a ta že ona nevidí, a nebo ta kýla je schovaná – bodejť by nebyla, když už dva týdny se stahuji kýlním pásem, co jsem koupila od kolegyně za čokoládu.

Obvodní paní doktor mě nutí na hadičky – seshora i zezdola, protože střevní problémy neustoupily. Odmítla jsem hadičky, nemám čas a taky není zatím vůle a odvaha na tato vyšetření jít. Tak jsme prozatím nasadili jakousi dezinfekci, že by mohla zabrat. Navíc jsem kdesi četla, že na „raka“ střev ohromně zabírá skořice, tak ji žužlám, když si vzpomenu. Zde taky časem uvidíme, dnes mi bylo báječně…

Soused, co se rád ukazuje, a co si půjčil vápno a cement, a dosud nevrátil, se dnes zastavil a nabídnul mi peníze. Vzhledem k tomu, že si ho boží mlýny už samy našly (padající hořící dráty mu pošramotily jeho autiko), netrvala jsem na tom, aby si taky zaneřádil vozidlo a vrátil půjčený materiál, a tak jsem přijala hodnotu peněžní. Názor na tohoto souseda ale už nezměním a v jednání s ním už budu stále obezřetná.

A tak, když to dobře dopadne, když klempíř bude klempířovat a banka se chytí za cumel a uvolní další peníz, jéje, já budu mít ten hrad zcela dokonalej…

Budu mít dokonalej hrad

budu mít hrad

dokonalej

dokonalej

perfektní

hrad

můj hrad

žužo…