Budování hradu 12

fotodokumentace kanálů: https://skydrive.live.com/P.mvc#!/?cid=FC13CA55C5B828B8&id=FC13CA55C5B828B8!613&sc=photos!cid=FC13CA55C5B828B8&id=FC13CA55C5B828B8!411&sc=photos  

Přišel víkend a hospodář se opět uvolnil ze svých akcí, aby mi pomohl budovat hrad. V týdnu přehodili lešení a začal odbourávat druhou půlku štítu – ta ale byla podstatně horší – více do ní pršelo, takže cihly byly zvětralejší a hospodář boural a boural, až se dostal nad stropnici podkroví. No a pak stavěl a stavěl. Hašpulkovala jsem mu při tom a tahala cihly a maltu a pivo a cihly a cihly – a měla jsem motolice, páč jsem se bála o druhé hradní ucho – a, jak jsem později zjistila, naše ucha jsou opravdu v symbióze.

Na hradní ucho jsem přes lešení neviděla, ale viděla jsem na hradní římsu.

„Co to tam ten člověk zase šmudlá?“ napadla mě otázka, když jsem viděla, že namísto římsy má hrad jakýsi pahrbek.

No, má huba řekla tu otázku nahlas a zase jsem dostala sprdunk, že ta pastouška nemá žádné míry a že tam žádnou římsu neměla a že to nejde…

No, nechtěla jsem být zabitá, a tak jsem si už jen mlela pro sebe, jak ten dům bude kostrbatě vypadat, až se shodí lešení a bála jsem se, jak dopadne druhý ucho. Ale držela jsem radši hubu a krok, páč to vypadalo, že hospodář opravdu odejde…

No a mezitím zapracoval sličný referent na magistrátu a hned v pondělí se kopal nový kanál. Zjistili, že stará betonová přípojka je zlomená, tak se bagrovalo, kopalo, dávaly se plastový roury a než jsem došla z práce, byly i zabetonovaný. Ale přeci jenom jsem stihla ještě něco zfotodokumentovat. Druhý den se to zasypalo a teď se čeká, až si to sedne, aby se to mohlo dorovnat. Nojo, ale mezitím přišlo období dešťů – a já zase musela fotit a zase otrávím pohledného referenta svojí maličkostí, neb se nedám, dokud vše nebude fungovat, jak má – mám opět plný chodník a sklep vody… připravuji si referát o možnosti zvednutí obrubníků a chodníku, když už nemají peníze na úpravu ulice, mohly by se najít na úpravu chodníku – to snad stojí míň…  nojo, on se asi v „Chánově“ nikdo dosud neozval – a tak já budu řvát furt, až je otrávím a rozhejbu…

Na středu byl objednán klempíř. Nu, vzala jsem si raději dovolenou, abych byla při tom, a případnému prznění hradu zabránila. Chlapci makali, já přidávala a všechno to probíhalo O.K., protože jsem na ucho přes lešení neviděla.

Až najednou vidím ten vyhřezlý žlab a ptám se (po dobrém obědě) hospodáře: „ Co se to tam „kokotí“ v tom žlabu, že je odsedlý o dvacet čísel od domu?“ Bylo mi řečeno (ano, po dobrém obědě se na mě neřve), že tam trčí vybočený trámek krovu a že to jinak nešlo. Povídám: „ Nu dobře, a co tam tedy dozdít tu římsu, aby to nevypadalo tak debilně?“

„No, přemýšlím o tom, že by se koupil pěticentimetrový ytong, a ta římsa by se tam dozdila,“pravil hospodář. Ani netušil, jakou mi udělal radost – konečně došel k tomu, že tam cosi chybí.

Jupíííí, hrad bude mít konečně oboustranný kuk – čili bude soustředný, což doteď teda nebyl – i když – ten druhý oblouk je trochu vystředěný z celkového pohledu, ale moje přesné oko nemůže chtít přesnou práci na domě, který nemá pravý úhel a je stavěný „do vingle“ – to snad ani nelze…

A tak až hospodář vyzdí klempířinu, opraví fasádu kol kulatého okna a přehodí lešení jinam – budou se dělat krajové lemovky – tam už je mi to jedno, jak to zpunktuje, tak teprve uvidím nádheru (či průser) obnovené krásy štítu hradní věže. Ne, nebude to zrcadlení levé a pravé půle, to už vidím nyní, ale snad i tak to bude ke koukání a k vyjádření pocitu: „ Ach, to je ale krásný dům“…

Ano, je to krásný dům, ale málokdo to viděl před půl rokem, to jsem snad viděla jen já, neb jsem jím byla okouzlena…

Velmi miluji svůj hrad…

a duše mi plesá při jeho obrodě…

myslím, že tam chci zestárnout…