Asi mám zase blechy

Pokud naši psi mají blechy, nikdo si nevšimne, krom mne. Všichni jsou v poklidu, jen já se drbu, jen já jsem poštípaná, jen já vytřepávám blechy z noční košile. Ostatní, včetně psů, se mi řehtají, že jsem divná a že mám zase velký voči, neboť psí blechy na člověka nejdou.

Haha, já bych mohla vyprávět, jak nejdou !

Ihned nastartuju odblešovací kúru. Psům nandám ten sajrajt proti blechám mezi lopatky, v tu ránu se tam blechám nelíbí a tím víc tíhnou ke mně. Také začnu pít více piva, abych jim otrávila krev, neboť na hospodáře – pivaře –  nejdou a nejdou. Asi piju málo, stále je přitahuji.

Chca nechca najdu lux a všechny blechy z mého lože vyluxuji včetně roztočů a čekám na Vánoce, neboť už mám vygruntováno. Vánoce jsou ale většinou daleko.

Také se vygruntují psí pelíšky, což kluci nesnášejí, neboť vůně mýdla a aviváže je pro ně neskonale smradlavá.

Ráno jsem zase chytla blechu – asi blechu matku, neboť byla velmi velká. Kde zanechala svoje ratolesti, nepřiznala ani při křížovém výslechu.

Zatím nemám čas hledat lux, uklízím naštípaný dříví a připravuji zahrádku na krutou zimu.

Maně mi napadá vzpomínka z mládí – to jsme měli kočičky a kocoury. Někde se nám zablešili a my je na noc zavírali na půdu. Ona půda se nám také neskonale zablešila – soutěžili jsme s bráškou, kdo nasbírá více blech; jít tam dát misku se žrádlem znamenalo chytit na dolní končetiny 20 a více blech; byla jsem poštípaná od kotníků ke kolenům.

A v práci se mě tenkrát ptali, co to mám za ekzém – a já odpovídala dle pravdy, to není ekzém, máme doma blechy. Až později jsem si uvědomila, že jsem svojí upřímností ztratila potencionální partnery na manželství – ale čert je vem, možná by se kvůli blechám i rozvedli.

A tak se těším na víkend. To zase najdu lux a odbleším domácnost…a budu mít vygruntováno na Vánoce…a snad se jednou i strefím…