Asi jsem kretén…

Zatímco se přes pracovní týden snažím probouzet kolem páté hodiny ranní, abych to do sedmi stihla do práce a během této časové vůle si musím namalovat na „ksicht“ obličej, z roští na hlavě vykouzlit účes pomocí nesčetných vlasových doplňků, najít vlající tělo a naládovat ho do patřičného spodního prádla, podívat se, jaké je počasí a pak studovat půl hodiny šatník, co je, či co není vhodné v rámci venkovní teploty a nejbližší možné předpovědi - zároveň s tím, i co mé tělo oblékne a do čeho se už zase nevejde a navíc, nikdy se mi nepodaří otevřít oko na tu pátou, ale po velkém přemlouvání až na hodně po páté, o víkendu vstávám bez problémů ve čtyři – včera dokonce už ve tři; přitom vím, že zcela bezpečně se nebudu mýt, ani česat, ani malovat, protože mé tělo o víkendu relaxuje .  

To si tak o tom víkendu vstanu ráno ve tři hodiny, udělám si děsně dobrý kafe, sednu si v noční košili k počítadlu, podrbám psa a doháním, co jsem přes týden nestihla.

Takže především si udělám domácí účetnictví, protože z neznámých důvodů si zapisuji, kolik prokouřím, kolik „prochlastám“, jakou spotřebu má moje autiko a o kolik nám zase zdražili vodu.

Nikoho to nezajímá, neboť si celý život jedu ze svého platu, ale já jsem na své účetnictví pyšná, protože kdyby se chtěl někdo zeptat, kolik prokouřím ročně peněz, nebo kolik peněz projím, jenom pohlédnu do své statistiky a břitce odpovím.

Ovšem moje účetní statistika neznamená pouze zaznamenávání dané skutečnosti. Já mám také „očekávky“. Co jest očekávka? Očekávka na rozdíl od plánu, který se dělá na celý rok a je neměnný, vychází z dané skutečnosti a upravuje plán dle měnících se cen všehokoliv.

Vysvětlím – upraví např. cenu plynu – ihned mám propočítanou možnou spotřebu ve srovnání s minulými obdobími, zároveň s novou cenou – a již dopředu vím, kolik budu na konci období platit, či kolik mi budou vracet. Od toho se samozřejmě odvíjí další ekonomická rozvaha mé domácnosti.

Pak si zahraju nějaké hry, na které nemám přes týden čas, sklidím úrodu na virtuálních farmách, pokud mi mezitím neshnila a nezapomenu napsat pár vřelých slov svému panu doktorovi, aby si všiml, že stále existuji – i když se domnívám, že na mě NELZE zapomenout!

Mezitím se čas dostane k deváté hodině, kdy normální lidi o víkendu teprve začnou polemizovat se vstáváním a já mám radost, kolik „práce“ už mám za sebou.

Po sobotě přicházívá zpravidla neděle, ale to už se moje Já budí jen kolem půl sedmé, protože den před tím byl pracovně aktivní, a taky se budí otrávené, že za chvíli je zítra a musí začít opětovný ranní kolotoč s hledáním identity, obličeje či šatníku.

Tento týdenní a víkendový kolotoč se mi pravidelně střídá, aniž bych do toho mohla nějakým zásadním rozhodnutím zasáhnout. Je to samovolné, zcela neúčelné, ale činí mi to radost.

A když o tom uvažuji právě teď s plným vědomím, nenapadá mi jiná otázka sama sobě než:

„No nejsem já kretén ???“