Zvrhlý účetní Kalousek: soláry a CASA ano, dostavba Temelína ne

Momentálně na domácí scéně neexistuje větší škůdce než Kalousek (na té zahraniční zase Schwarzenberg). Teď chce zmařit strategickou investici, kterou docela racionálně plánovali už komunisté.

Nyní se chce jen vymezit proti ODS, protože ministerstvo průmyslu řídí její ministr. Na rozdíl od zbrojních zakázek (padáky, tanky T-72, Pandury, letouny CASA), kde účinkoval buď sám nebo tam měl svého člověka, neměl by teď absolutní kontrolu nad tokem peněz. Navíc mu hrozí, že po roce ztratí kontrolu úplně, pokud se ještě nestihne vlísat socanům. A tak musí jít strategický zájem České republiky stranou, protože alchymista Kalousek si hraje na účetního.

Stejný „účetní“ však hlasoval pro solární energetiku. Není náhodou, že hned nato se na ni vrhnul i jeho kumpán Háva. Ty desítky miliard, které ročně zaplatíme navíc za „obnovitelné zdroje“, by za pár let dostavbu Temelína uhradily.

Navíc bychom se nenechali zatlačit do postavení země, která po ztrátě potravinové soběstačnosti přijde na úkor svých sousedů a nadnárodních korporací i o soběstačnost v oblasti elektrické energie. Jsem přesvědčen, že zase přijdou doby, kdy tato strategická komodita začne vydělávat i na mezinárodních trzích. Němci a Rakušané si se sluncem a větrem dlouho nevystačí. Takže Kalousek tady kope v cizím dresu po vzoru „svého předsedy“.

Zajímavé je, že „účetní“ Kalousek jako majoritní akcionář ČEZu nic nenamítal proti jeho mnohamiliardovým riskantním investicím v Albánii a v Bulharsku. V prvém případě byl ČEZ doslova vypráskán a ve druhém případě, pokud dopadne lépe, bude počítat ztráty. Nebylo lepší dávno investovat na vlastním území do Temelína a elektřinu prodávat?

Takže otázka nestojí »jestli«, ale »za kolik«. Tady samozřejmě je obezřetnost na místě. Zajímavé je připomenout jednu relaci, jak politici a jejich fámulové z řad ekonomů podceňují domácí statky a přeceňují zahraniční dodávky. Pamatuji si, jak za Zemanovy vlády byl celý tehdejší monopolní ČEZ, který byl připravován na oddělení distribučních služeb a k prodeji elektráren, oceňován na pouhých 200 miliard korun. Dnes by to nestačilo ani dostavbu jednoho bloku Temelína. A vysvětlení nenajdeme pouze v inflaci.

Když jsme u Zemana, byl to on, kdo se nechal rakouskými a německými protijadernými fanatiky zatlačit do defenzívy. Od té doby kvůli těmto závazkům musí ČEZ vydávat šílené prostředky nikoliv na zvýšení bezpečnosti našich jaderných elektráren, ale na vyvracení neodborných a hloupých výhrad, na nadbytečnou „obhajobu“ hraničící s úplatky pro fanatické kritiky, na něž stejně žádné argumenty neplatí a platit nikdy nebudou. Tyto „úlitby“ protijaderným aktivistům stojí zbytečné peníze, které platíme nejen v ceně elektřiny, ale které prodraží také samotnou dostavbu Temelína.

Na rozdíl od Kalouska i po tom »atomovém dědkovi« Grégrovi něco zůstane. Po Kalouskovi jen stamiliónové náklady na jeho více než dvacetiletou politickou kariéru vtělené do státního dluhu. Jestli s elektřinou nechceme dopadnout jako s cukrem, vodárnami, plynárnami nebo se zemědělstvím, je třeba Temelín bezodkladně dostavět.

Stejně naléhavě je třeba Kalouska vymést z politiky. Takovou „investici“, byť personální, opravdu Česká republika dlouhodobě utáhnout nemůže. Nebo jen za cenu bankrotu. Kalousek totiž přešel do další fáze. Zatímco dosud prosazoval špatné věci, na nichž mohl on či jeho okolí vydělat, teď začal navíc bránit dobrým věcem, u nichž tuto jistotu nemá.

PS S témetem souvisí můj předchozí článek "Dění v Praze ukázalo pět problémů české politiky, jimiž jsou:".