Slováci budou hlasovat, dokud se nepodvolí aneb Mnichovské elegie

Budou hlasovat tak dlouho, až budou valit do eurovalu i s povalenou vládou. Klidně na to vyvalte sudy už dnes. Doporučuji však zapíjet lakem na rakve.

Eurozóna nás obklíčila

Irsko taky „dobrovolně“ schválilo Lisabonskou smlouvu napodruhé. Stačí trochu slibů a hodně vydírání. Všechno se to podkreslí nedozírnými následky.

Vůbec nezáleží, co je v nějakých smlouvách. Dohodne se Merkelová se Sarkozym a mašinérie EU všechno a každý náznak odporu semele.

Když na to někdo upozorňuje jako na pošlapání všech demokratických principů, je vyvrhelem, který nechápe imperativ změn, kterými Evropa bouřlivě prochází, na něž je prý třeba operativně a zodpovědně reagovat. Zamlčuje se ovšem, že tyto „změny“ nastaly v důsledku krátkozrakosti, omezenosti a utopismu zanícených mesiášů integrace.

A nasazuje se i nejtěžší kalibr. Jak straší v dnešní MF Dnes zástupce šéfredaktora Michal Musil, alternativou eura jsou války. Tak to už je postavené na hlavu a ještě převrácené naruby! Já sám se nenazývám europesimistou nebo euroskeptikem, nýbrž eurokatastrofistou. Lidé, kteří uvažují jako já, vždycky varovali, že násilná integrace jdoucí na úkor demokracie založené na národních státech, může vést až k válkám.

Jestliže nyní tento argument převzali do svého arzenálu zaslepení eurofilové, rychle by měli takový kotrmelec odčinit dvěma kotouly vzad. Situace je opravdu vážná a žádná struna se nedá napínat do nekonečna.

Zatím se války nevedou „horkým“ způsobem. Ale hraje se o to, zda budou nezbytné. Nedávno bez zájmu médií proběhlo výročí Mnichovské dohody. Ta paralela je až příliš zřejmá. Zatím se neválčí, ale Německo s Francií (za přihlížení Velké Británie) rozhodují o tom, jak bude Evropa vypadat. Prý tím zachrání mír.

Jak to dopadlo, z historie víme.

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!