S láskou seřezat

Prolog: Žák za zády učitele v hodině rýsování tajně namáčí před ním sedící spolužačce cop do inkoustu. Toho by si učitel nevšimnul. Jakmile se ale pachatel se svým sousedem v lavici začal chechtat oním nezadržitelným smíchem, vše bylo prozrazeno. Facka učitele na sebe nedala dlouho čekat. Nikoho ani nenapadlo, že by to nebylo v pořádku. Nemyslí si to ani oběť toho trestu s odstupem více než čtyřiceti let.

Vzhledem k tomu, že mám v Německu příbuzné, dostal jsem se poprvé už v roce 1986 do tehdejší spolkové republiky. První postřeh se týkal chování německých dětí a mládeže.  Nechápal jsem to. Pořádkumilovní Němci si od mládeže nechali barvou postříkat všechny méně frekventované podchody. Ještě jsem netušil nic o někakých graffiti, ani že za nějakých patnáct let to budeme mít doma i s příslušnými škodami. Také jsem se divil, když na výročí fašisty Hesse se nedoporučovalo vycházet ven, protože se tam mlátili navzájem holé lebky s anarchisty, přičemž obě skupiny zároveň s policií. Tuto tvář demokracie jsem tedy vůbec neoceňoval a ani na mysl mi nepřišlo, že by něco podobného někdy mohlo přijít k nám.

Co na mě však působilo ještě absurdněji, to bylo chování školou povinných dětí. Když jsem procházel parkem, byl tam neskutečný řev. Já sám jsem vždycky patřil mezi tu méně ukázněnou „elitu", ale demonstrativní chování těch „rozežraných" fracků jsem nechápal. My jsme provedli nějakou lumpárnu, většinou potají, a počítali jsme automaticky s trestem. Tam se na vás drze křenil výlupek, který jel před zraky mnoha dospělých na kole, neskutečně řval a najížděl do lidí. Nechápal jsem, že si toho nikdo nevšímá a neokřikne ho aspoň. Já být tím klukem, ani by mě taková „neoceněná" lumpárna nebavila. Však také děti přidávaly na intenzitě, konkurovaly si, koho si dospělí aspoň všimnou.

A nic. Když jsem se zeptal příbuzných, tak to je prý normální. Rodiče jsou na to zvyklí a cizí se ničeho nesmí odvážit, protože by mohli mít potíže s policií nebo se soudy, protože takový výlupek by i z křivého pohledu mohl dostat trauma. V šoku jsem byl, když mi řekli, že často děti žalují rodiče, třeba kvůli malému kapesnému.

Vrcholu to dostoupilo v jedné samoobsluze, kde nějaký spratek běhal s otevřeným kečupem a rozléval jej všude kolem sebe. Nešťastné prodavačky si nevěděly rady, zatímco dobře oblečená matka v klidu nakupovala. Když byla požádána, ať dítě usměrní, odvětila, že vychovává dítě bez respektu. Byla to prý taková aktuální americká móda. Zůstal jsem s očima navrch hlavy. A ruka mi cukala v kapse. Když jsem vycházel ven, byla tam kašna s vodotryskem, načež výrostek kolem sebe stříkal na lidi. Někteří se dokonce usmáli. Měl jsem toho dost. Když stříkl v mém směru, nasadil jsem ten nejbarbarštější výraz rozzuřeného Slovana, jakého jsem byl schopen, a co nejhrozivějším hlasem za současného koulení očima jsem tomu drzounovi česky vynadal. Efekt to mělo okamžitý, bylo vidět, že se s něčím podobným setkal poprvé, a klouček ihned běžel za máminu sukni. Doufám, že měl i špatné sny.

Říkal jsem si tehdy, že blahobyt vede velkou část západní komunity k dekadenci, která může ohrozit nejen výkonnost té společnosti. Připočtěme si k tomu nejen šíření drogové závislosti, gamblerství, ale i agresi valící se na mládež z filmů. Přitom počítačové hry mohou sloužit jako cvičiště toho všeho, co by se v reálném životě nemělo.

O dvacet let později:

(Zdroj DPA, ČTK) Německo včera strnulo v šoku. Devatenáctiletý neúspěšný středoškolák postřílel včera po jedenácté hodině na Gutenbergově gymnáziu v centru durynské metropole Erfurtu z brokovnice a pistole sedmnáct lidí. Čtrnáct středoškolských učitelů, dvě studentky a jednoho policistu, a pak spáchal sebevraždu.

Epilog:

(Zdroj zpravy.idnes) Ministryně Stehlíková navrhuje zákaz pohlavků a facek dětem: „Fyzické tresty k ničemu dobrému nevedou. V Německu už podobný zákon mají a násilí proti dětem tam kleslo skoro o třetinu."

Někdo z nás dvou se zbláznil.