Proklatě nekorektní „politická korektnost“

  Je to velice zákeřný nástroj, kdy se společnost vzdává tradičních sebezáchovných mechanismů.

Je zajímavé, že každá zákeřná ideologie se vyznačuje matením pojmů, které pak vede ke vzniku jakéhosi „newspeaku", jak to popsal Orwell. Po komunistické panelové řeči, která měla hrůzu z reality natolik, že i slepí byli nevidomí, hluší neslyšící a hasiči požárníky, nová módní vlna má své ptydepe. A je sakra nebezpečnější a zákeřnější než ty socialistické eufemismy.

Jde totiž o samu podstatu znásilněných pojmů. Mnohým už došlo, kterak si Havel přisvojil pravdu a lásku. Udělal to způsobem, že v jeho podání se dají přeložit jako lžipravda a lžiláska, tedy jako klam a faleš. Obdobným způsobem zprofanoval slovo „smysluplný". Bez výjimek vždy šlo o iracionální postmodernismus. Nakonec to vždy dovršil blábolením o nadsmyslném jsoucnu či transcedentnu mezi nebem a zemí. Vše to bylo obaleno jakýmsi idealistickým moralizováním, přičemž byly vzývány duchy zákonů, na něž mají patent jen ti správní vykladači.

A to pořád není nic proti tomu, jak byl zneuctěn pojem „korektní". Jeho pravý význam je správný, zásadový, poctivý a dbající prověřených konvencí. A najednou nějací zanícení vizionáři by chtěli „politickou korektnost" definovat zcela nově a po svém, bez ohledu její tradiční obsah.

Každý se teď ohání polickou korektností, stalo se z toho ideologické zaklínadlo, směřující nás ke světlým zítřkům. Jako by historie byla nastartována až prozřením těchto horlivých a neochvějných misionářů nové morálky. Komunisté tomu říkali avantgarda.

Hlavním účelem „politické korektnosti" je rozbití přirozené většiny. Jde tedy o atomizaci společnosti, která se pak lépe ovládá. Spočívá to v tom, že se začne horovat za práva nejrůznějších menšin. Jak se říká, rozděl a panuj. Dobrá je k tomu i pozitivní diskriminace. Takže povstali aktivisté za práva osob s poruchami sexuální orientace. Kdybych „nekorektně" napsal, že jde o úchylky, blog bude stažen, ačkoliv o abnormalitu objektivně jde, viz zde.

Nejde tady o diskreditaci ani o hon na tyto lidi, kteří mají právo žít dle svých potřeb, pokud tím nikoho neobtěžují, ale jde o exhibicionismus se na to nabalující, jak jsem vysvětloval zde. A nemyslím tím jen medicínský výraz tohoto slova, ale veřejnou propagaci, vedoucí opět až k pozitivní diskriminaci, a dokonce jakýsi elitářský přístup, evokující, že podobné chování je „trendy", viz můj komentář zde. Využívají k tomu i právních instrumentů, vyhrazených dosud jen tradiční rodině. A tady už je společenský problém, kde nepřekročitelnou hranicí je výchova dětí.

Nebudeme si hrát na slepou bábu, že s tím nesouvisí i feminismus, který se „korektně" tváří jako genderové aktivity, jež jsou eufemismem a pleonasmem pro sex, tedy pohlavní odlišnost. Věnoval jsem tomu už dva články zde a zde. Žádné „policky korektní" náboženství nezmění nic na tom, že na této odlišnosti příroda založila existenci, a to nejen u lidí. Nepochopitelný byl pro mě hon na prezidenta lékařské komory Kubka, jenž si byl pouze vědom odlišné role pohlaví, jak jsem se ho zastal zde. Nakonec mu dalo nevědomky za pravdu i ministersrstvo školství, které hledá cesty z pasti přílišné feminizace učitelského stavu.

Obdobné je to i s multikulturalitou. Je to velmi nebezpečný trend a složitý problém spojený s kulturní odlišností, různým náboženstvím a hodnotovým systémem a také s různou natalitou. Francii například docela vážně hrozí, že bude z velké části muslimským státem. Je problém s těmito menšinami, které mnohdy nechtějí respektovat pravidla hostitelů. Kdo na to upozorní, hned je mu nasazována psí hlava rasisty nebo dokonce fašisty. Došlo to tak daleko, že vlastenectví je považováno za reakční pojem, když za „politicky korektní" je vydáván kosmopolitismus ve své podobě europeismu (evropanství).

Demokracie, přenesená ze státní úrovně na mezistátní za současného použití lidnatosti jako hlasovacího klíče, je neslýchaným hazardem s osudy kontinentu. Jde už nejen o sociální inženýrství, ale o studenou okupaci. Snahu o legalizaci něčeho, co nikdy nemůže být legitimní, jsem zde nazval zradou. Rozprávky o „dělené suverenitě"  jsou jen skrytým útokem na státnost jako tradiční subjekt mezinárodních vztahů.

Kruh novodobé ohlupující ideologie, o níž jsem psal zde, se uzavírá ekologickým alarmismem, kultem bioenergií a klimatickým inženýrstvím. Vše má za následek jen kontraproduktivní mrhání, přerozdělování ve prospěch vyvolených subjektů a prohlubování světové potravní krize, jak jsem upozorňoval zde a zde.

Na závěr chci říci, že „polická korektnost" je módním výkřikem a velice nekorektním nástrojem, ohrožujícím samotnou podstatu tradiční podoby demokracie. Následky se až bojím domýšlet.