Proč si Češi musejí stále kálet do vlastního hnízda

  To není otázka, ale povzdech, neboť jsme světovou raritou. Směřuje i proti některým blogům na tomto fóru. Ti remcalové ani netuší, že právě to je nejodsouzeníhodnější česká vlastnost.

Rekrutují se ze dvou skupin:

1) Mladí „vymytí" kosmopolité, které naruby převrácený školský systém po revoluci nevedl k lásce k vlasti, kdy se vaničkou vylévalo i dítě. Jejich rodiče měli co dělat sami se sebou, aby se vyrovnali se změnami, které po většinu jejich života byly nepředstavitelné. Celá jejich energie byla nastavena na pragmatické otázky ekonomického přežití. Z časových důvodů, pokud vůbec dbali na duchovní a citový vývoj dětí, ten se zúžil jen na rodinné záležitosti.

Takže tato porevoluční generace má tu národní kotvu slabší. Přitom v televizi a sdělovacích prostředcích neustále slýchávali havlovské pindy o tom, že se demokracii, etice a podnikání musíme teprve učit od západního světa. Západ byl glorifikován způsobem, který přešel do opačného extrému. Místo tvrdých investorů - mnohdy za naše vlastní peníze - jsme naivně očekávali západní zachránce a místo, abychom byli připraveni i na loupeživé rytíře, čekali jsme prince na bílém koni. Vyvolávalo to pocit malosti, kdy národní hrdost neměla místo a byla zesměšňována jako přežitek.

Neskutečným způsobem se začal zanedbávat český jazyk.Už se nebere jako kulturní dědictví a základ národní identity, ale jako překážka v dorozumění ve světě, nastaveném na angličtinu. Tyto mladé lidi ovlivňují cizorodou kulturou i nadnárodní korporace. Češi vždycky byli zdravě skeptičtí, což jim mimochodem umožnilo vyrovnávat se i s komunistickou ideologií, dnes se firmy snaží na zaměstnance působit ohlupující propagandou jásavého drilu, připomínající sektářské praktiky.

K tomu přidejme objektivní nápor globalizace a šílenou ideologickou masáž ze strany Evropské unie a výsledkem je, že mnozí mladí lidé, dříve než dospěli ve vlastence, tak se odrodili způsobem, kdy vlast a národ jsou jen veteší starých časů. Ani si neuvědomují, že vlastně podlehli jen módě. Měli by si uvědomit, že ani světoobčan Baťa nepřestal být nikdy Čechem, a to přes všechna domácí příkoří.

2) Staří „zaprdění" čecháčkové, kteří neopustili rodnou hroudu. Nejsou to ti, kteří velebí svůj provinciální smrádeček a teplíčko, jak nám je vykresluje Havel. Jsou to naopak ti, co se neměli nikdy možnost přesvědčit, že nikde to není ideální, a proto se stali vhodným objektem ideologie, jež v nich utužovala pocit malosti, aby přes jejich děti a vnuky potlačovala národní a upřednostňovala cizí zájmy. Velké národy nikdy na své národní zájmy nerezignují, ale potřebují, aby na ně rezignovaly národy malé a potenciálně vzpurné.

Staří remcalové, kteří byli zvykli na domácí poměry nadávat už za socialismu, byli vhodnými objekty pro šíření mýtů, že ve světě je všechno lepší. Nejsnadněji se to daří u té hospodské kategorie mudrlantů, kteří se nemají možnost o realitě v cizině přesvědčit. Pak se cítí jako světáci, když kritizují domácí neřády, ale nemají možnost srovnání, zda cizí neřády nejsou ještě horší.

Podlehli ideologii, že na Západě ke splnění smlouvy stačí podání ruky.Těmto hlupákům mohu doložit psané smlouvy, které se západním renomovaným firmám nechtělo dodržovat. Mají nás kvůli takovýmto lidem za banánovou republiku, do níž se vrhli všichni zlatokopové i s nástroji, které doma nesmí používat.

Jenže tito hospodští remcalové nejsou žádnými manažery, kteří by mohli mít zkušenost s praktikami dravého mezinárodního kapitálu, a tak se zaklínají domácími nepořádky, globalizací a Evropskou unií. (Mohli by si vzpomenout na všechny ty multi-level pyramidy, rekrutující se z ciziny, nebo na neetické nábory, hraničící s ohlupováním, které předvádějí třeba firmy Zepter nebo Readerś digest.) Ne náhodou byli důchodci významnou skupinou, která hlasovala pro vstup do Evropské unie.

Co z toho plyne:

Vlastenectví není ostuda a národ není přežitek. Častý argument je, že není možné být hrdý na něco, co jsme nemohli ovlivnit. Ale v této logice jsme si nevybrali ani své rodiče, a přesto je rodina preferovanou jednotkou, u níž se nestydíme ani za emociální sounáležitost. Prostě bližší košile než kabát. Potom je národ takovým svetrem, jenž nás ohřeje v situaci, kdy se ukáže, že ve světě to fouká. Ostatní národy, zejména ty přerostlé,  si začnou ty svetry natahovat, a to i ne smylu, kterému říkáme tahat si triko.

Proč tomu někteří z nás rozumí jen při sportovních kláních? Právě ve sportu jsme dokázali, že se soupeřů nelekáme a na množství nehledíme. Samozřejmě, že by to šlo i v jiných oborech činnosti. Já jsem přesvědčen, že složitý jazyk, kterým Češi myslí, je ve velké míře odovědný za českou invenci a schopnost improvizace.

Každá tlupa šimpanzů ví, že si musí hájit označkované území, a když potká cizí tlupu, že neškodí mít klacek v ruce. Vlast a národ je přírodní zákon. Jen poražení o něj přicházejí, i když i ti se zuby nehty brání.

Měli bychom to pochopit, než se rozpustíme jako kostka cukru. Protože něco vím o entropii, ještě jsem nikdy neviděl, kterak rozpuštěná kostka z kávy nebo z čaje vyskočí zase vcelku. Mělo by nás to varovat, proces rozpouštění už totiž započal.

PS Článek není určen těm, kteří to uvítají. Je by měli chodit v noci strašit všichni ti, co padli za vlast, a to i s duchem T. G.Masaryka.