Pravou prapříčinou rasových excesů je politická korektnost

Najednou se politici mohou rozkrájet, aby odsoudili vzmáhající se nacistické tendence ve společnosti. Už se nehlásí k tomu, že se jedná o úder pružiny, kterou dlouhá léta pomáhali stlačovat.

Hned na začátku se chci vymezit proti tomu, aby mě někdo spojoval s rasismem, nacionalismem, šovinismem nebo xenofóbií. Jsem vlastenec a zastánce konzervativních hodnot, ale „holé lebky" považuji za nebezpečný fenomén. Nikdy jsem nepochopil, jak český národovec může oslavovat Hitlera nebo si brát příklad z německého nacismu, který se přece proti Slovanům zločinně vymezoval. Toto mezinárodní propojování považuji za absurdní.

Jediné, co dává náplň této nadnárodní součinnosti, je odpor proti multikulturalismu. A tady by si odpovědní politici měli uvědomit, že tu hrají s velmi nebezpečnými kartami, které jsou proti historickým tradicím a nedají se zlomit několika vizionáři, kteří si činí ambice stát se věrozvěsty nějakého integrovaného celku. Když se kyvadlo násilím uvede do velké nerovnováhy, je jen logické, že má tendenci se do stejného extrému vychýlit na druhé straně.

Celá ta „politická korektnost" je zdrojem takové nerovnováhy. Vrcholem je pozitivní diskriminace, kdy se jinak zachází i s Cikány na rozdíl od většinové populace. Jsou jevy, které by skutečně „bílým" nepošly a u Cikánů se staly normou jejich života. Toto etnikum trpí právě tím, že se od narození setkává s bezzásluhovou existencí jejich rodičů.Vzniká tady předpoklad jakéhosi práva na bezpracný zahálčivý život parazita, nezřídka za hranicí práva.

Je to společensky nebezpečné a patologické. Pak se tyto komunity vydělují samy ze slušné společnosti, čímž proti sobě vyvolávají odpor. Ale nedejme se mýlit, rasismus je na obou stranách. To svědčí vždy o tom, že ve společnosti nejsou nastoleny normální vztahy.

Stejně nebezpečné je umělé dělení podle pohlavního principu, i kdyby to bylo jen na základě „genderového" přístupu. V tomto smyslu připomínají ty genderové a feministické aktivistky obdobné „rómské" aktivisty. Jsou nástrojem rozdělování společnosti, z níž čerpají výhody právě jen ti aktivisté. Kolikrát se nedá nevidět jistý až provokativní aspekt vtělený do rádoby pozitivní diskriminace.

S tou „politickou korektností" obecně se tady začalo ve společnosti preferovat křídlo, které má ve svém extrému paradoxně až anarchistickou podstatu. Jako by si ti, kdož chtějí na základě politiky „korektnosti" manipulovat se společností, vytvářeli populaci bez vlastní odpovědnosti, jíž je snadné vládnout. Stačí jim předhodit vějičku lidských práv bez odkazu na příslušné povinnosti, přidat do koktejlu trochu liberalismu a nutně z toho vzejde anarchistické křídlo. Tím se společnost doslova polarizuje, protože stejně nutně vznikne extrém na opačném křídle, vzývající nacionalismus, netoleranci, řád a pořádek.

Když k tomu přidáme i uměle vynucované integrační tendence, které vyvolávají oprávněné obavy o samotnou existenci národních států, dodává se tím nacistickým úchylkám další strava. Nejhorší je, že v tomto aspektu i věcně vyfutrovaná. Nelze mít nikomu za zlé, že se obává o existenci vlastního státu, vlastního národa, vlastních tradic a v tomto smyslu se z „politické korektnosti" a integračních tendencí nutně stává terč až nepřiměřené reakce. Každý extrém je škodlivý a vede k netoletanci odpůrců.

Z fyziky známe, že každá akce vyvolává příslušnou reakci. Kdo si tady „začal", je nasnadě. Pak se není možno divit - jak říkali kdysi komunisté -, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Nejefektivnější je, odstranit zdroj, který emituje nerovnováhu, a vrátit se k osvědčeným hodnotám. Třeba k tomu, že bez práce nejsou koláče. Nebo k tomu, že je bližší košile než kabát.

Pak dojdeme také k samozřejmosti, že upalovat lidi jakékoliv barvy a národnosti je zrůdnost, která vůbec nepřichází v úvahu.