Pravičáci za Breivikovy vraždy opravdu nemohou, pane Musile

Dnes vyšel článek zástupce šéfredaktora MF DNES „My za nora Breivika nemůžeme, volají pravičáci. Fakt ne?“ Tento článek je velmi nekorektní tím, jak je „politicky korektní“, a konformně podbízivý.

Velmi zákeřným způsobem se snaží Breivikovy vraždy připsat obecně na vrub odporu vůči multikulturalismu a islámu. Ideje prý nelze odpreparovat od šíleného činu. Musil jde dokonce tak daleko, že tvrdí, že „podobnou munici dal kdysi násilníkům jistý demokratický politik, když řekl, že je třeba začít s ›vylikvidováním‹ jedné menšiny“. Abychom nebyli na pochybách, že odkaz na Hitlera je aktuální i dnes, zmínil záludně Wilderse.

Nejprve bych opravil odpor proti islámu odporem proti masovému přistěhovalectví ze zemí s neslučitelným historickým, civilizačním, společenským, hodnotovým a kulturním zázemím. Náboženství samozřejmě tyto rozdíly ještě radikalizuje. Myslím, že Wildersovi je putna, pokud by islamisté svou víru praktikovali doma a neagresivně.

Tím se liší od Hitlera, který chtěl árijské rase podřídit svět. Dnešní národně orientované pravici jde jen o to, aby si dělal doma každý co chce, tedy bez utopických snah smiřovat neslučitelné. Je to právě multikulturalismus, který ten konflikt nastoluje. Nic na tom nemění, že je protežován z nadnárodního politického centra, v našem případě z EU. Být podle pravice, problém by ani nevyvstal.

Agresivní není pravice, ale multikulturalismus. Ten se snaží utopicky měnit zaběhnuté pořádky a tradiční mechanismy soužití, a to nejen mezi národy, ale třeba i mezi pohlavími. Zde je prapůvod tohoto konfliktu.

Musil uzavírá, že „přinejmenším v posledních desetiletích nenajdeme teroristy vraždící ve jménu tolerantního liberalismu či umírněného sociálnědemokratického přesvědčení“. Z ostatních názorových proudů se tak snaží udělat extrémisty. Že to je postavené na hlavu, jsem se snažil ukázat už v článku „Odkdy jsou konzervativní vlastenci populisté?“

Zapomíná však na jednu věc: Na principu akce a reakce je násilí provokováno činností novodobých věrozvěstů, kteří nás v rozporu se společenskými i přírodními zákony - založenými na konkurenci a diverzitě – tlačí k multikulturalusmu, odnárodňování, „politické korektnosti“, environmentalismu a poručníkování. Přitom multikulturalismus společně s vynucovanou integrací není ničím jiným než zprofanovaným internacionalismem. Poručníkování pak má zase v arzenálu socialismus. Obojího jsme si už užili dostatek.

Aby bylo jasno i panu Musilovi: Když přistěhovalec, který se odmítá integrovat do většinové hostitelské společnosti, bude páchat zločiny nebo povede nějakou formu „svaté války“, ponese odpovědnost autentická pravice, nebo politici zaslepení multikulturalismem a „politickou korektností“?

PS „Politickou korektnost“ dávám zásadně vždy do uvozovek, protože korektního na ní není nic!