Okamuru bych volil jen z nouze. Leč nouzi politici nastolují!

Co si to ten Vícha z ČSSD dovolil? Chce voličům zabránit, aby projevili svou vůli při volbě prezidenta. Zapomněl, že ze stejné vůle se stal senátorem.

Na všelidovou volbu prezidenta jsem neměl vyhraněný názor, protože kandidáti na přímou volbu (J. Fischer, P. Sobotka, Švejnar) ve mně utvrzovali dojem, že bude-li zvolen po Klausovi někdo z nich, že se vlastně stane funkce prezidenta nadbytečná. Totiž každý, kdo nebude mít vlastní pevný politický názor a bude si pouze hrát na moderátora, mediátora, obrušovače hran a svorník, stane se jen „zadarmo drahým“ kladečem věnců. Pak by přímá volba ztratila jakýkoliv smysl.

Prezident nemá příliš rozsáhlé pravomoci, ale Ústava mu dává svou záměrně vágní formulací takový prostor, jaký si svou osobností vydobude. Musí dostát postavení hlavy státu, jinak by se stal atrapou. Podle mě je žádoucí, aby korigoval kolektivismus zastupitelských orgánů i vlády.

Z atrap, které politici nabízejí, by ani přímá volba státníky neudělala. Přesto jsem po aroganci politiků změnil názor. Když senátor za ČSSD Petr Vícha prohlásil, že z volby se může stát „mediální šaškárna“, což podle něj ztíží vyjednávání o přímé volbě, pokud kandidují lidé jako Tomio Okamura, jenž je v Česku mediálně známým podnikatelem, pak to je z jeho strany  zpupnost, arogance a drzost.

Nečas – sám s charismatem suchého hadru – si dovolil pana Okamuru nazvat figurkou. Čím si politici svou nabubřelost zasloužili? Z lidského hlediska je pro mě Karel Gott, Dominik Hašek nebo právě Tomio Okamura cennější. Morálkou určitě. Znalostí světa pravděpodobně. A nic bych za to nedal, že v mnoha případech i inteligencí. Hlavně nebudou vyžírkami z povolání.

Panu Okamurovi jsem vyčítal, že příliš akcentuje mechanismy, které se sice hodí pro firmy, ale nikoliv pro stát. Nelíbila se mi jeho tolerance k politickým ambicím takového Babiše. Ani jeho dobře myšlený a docela populistický „novoroční projev“ mě nenadchnul, protože se zcela vyhnul krizi a jejím mezinárodním aspektům.

Ale když to srovnám s doslova tragickými kandidáty, které kdy ČSSD zmínila, tak je pan Okamura převyšuje všechny. Posuďte sami to panoptikum kuriozit: kolaborant Rychetský, autista Špidla, alibista Švejnar, mimoň J. Dientsbier, chameleón J. Fischer, buran Škromach, rétor-popleta Zaorálek, kariérista Onderka nebo soudružka V. Dvořáková. A to jsme už přišli o zpuchřelou hvězdu Paroubka.

Mezi těmito absurdními figurami by pan Okamura vyčníval jako závan zdravého rozumu a poctivosti. A pak že jsem rasista a xenofob :) Tato tolerance se ostatně vztahuje na Čechy obecně, pokud si ji totiž někdo zaslouží.

Abych se vrátil k socanům. Teď se ukáže, zda nejsou ještě větší pokrytci, než jsme doufali. Možná že s přímou volbou prezidenta jen tak populisticky žonglovali, aby se neukázalo, že za dvaadvacet let nevyprodukovali žádného skutečného kandidáta.

A vtip nakonec: Co si tak představit jako prezidentku rovnou senátorku Gajdůškovou? Pak bych dal přednost i sekretářce pana Okamury.